Srdce draka - Kapitola 5 2/2

25. listopadu 2012 v 17:22 | překlad Mimi, korekce Kerris |  Srdce draka (1#)

Možná ji měl v té chvíli nechat tak, ale úleva, která z ní vyzařovala, byla jako neviditelné pouto. Nemohl se pohnout, nechtěl se pohnout. Žárlil, že přechovává tak silné pocity k jinému muži a nezáleželo na tom, že ten muž je její bratr. Avšak cítil se více majetnicky, než žárlivě. A víc než majetnicky, cítil potřebu uklidnit ji. Chtěl ji obejmout a obklopit ji svou silou, svým pachem. Chtěl si ji označit.

Jaké hloupé, pomyslel si zachmuřeně.
Láska k jejímu bratrovi byla stejná, jakou cítil k sestrám. Bojoval by na smrt, aby je ochránil. Byl by... Rty se mu zkřivily, když zavrčel a odehnal směr, kam se jeho myšlenky ubíraly, do ukrytého koutku mysli.
Grace sevřela rty, ale vyšel z ní další vzlyk.
"Přestaň, ženská," řekl přísněji, než chtěl. "Zakazuju ti plakat."
Rozplakala se ještě silněji. Po lících jí stékaly husté slzy, zastavily se na její dolní čelisti, pak padaly na její krk. Červené skvrny z koutků očí se jí rozšířily ke spánkům.
Prošly hodiny - určitě to bylo tak dlouho, mučivé momenty nemohly trvat jen minuty - než konečně poslechla jeho rozkaz a utišila se. Třásla se při každém nádechu a zavřela oči. Její dlouhé, tmavé řasy vrhaly zahrocené stíny na příliš červené tváře. Zůstával potichu, nechával jí čas, aby se se vším vyrovnala. Pokud by znovu začala plakat, nevěděl, co by udělal.
"Můžu ti... nějak pomoci? "zeptal se afektovaně. Jak dlouho to už je, co někomu nabídl útěchu? Nemohl si vzpomenout a nebyl si jistý, proč ji nabídl teď. V jejím hlubokém pohledu nebylo žádné obvinění.
Žádný strach. Jen soucitná zvědavost. "Byl jsi nucen ublížit mnoha lidem?" Zeptala se. "Myslím, abys chránil svůj domov?"
Ze začátku jí neodpověděl. Líbilo se mu, že věřila jen v to dobré v něm, ale jeho čest mu přikazovala varovat ji, nenechávat ji v iluzích o člověku, kterým nikdy nebyl. A kterým ani nikdy nebude. "Šetři si lítost, Grace. Lžeš sama sobě, pokud si myslíš, že jsem byl k něčemu nucen. Sám se rozhoduji a jednám podle svobodné vůle. Vždycky. "
"To není odpověď na mou otázku," trvala na svém.
Pokrčil rameny.
"Jsou jiné možnosti. Mohl by sis s lidmi promluvit. Komunikovat. "
Pokoušela se ho zachránit, uvědomil si v nemalém šoku. Nic o něm nevěděla, neznala jeho důvody, jeho minulost, dokonce ani jeho přesvědčení a pokoušela se zachránit jeho duši. Jak... neobvyklé.
Ženy se ho buď obávaly, nebo po něm toužily, odvážily se vzít do postele netvora; nikdy mu nenabídly více. Nikdy nechtěl víc. Při Grace si uvědomil, že prahne po všem, co mu chtěla dát. Vyvolala jeho nejhlubší touhy. Touhy, o kterých nevěděl, že je má.
Přiznat si takové hluboké touhy, i když jen sobě, bylo nebezpečné. Až na to, že mu náhle bylo všechno ukradené. Vše, kromě této chvíle, této ženy, této touhy, vypadalo úplně bezvýznamně. Nezáleželo na tom, že prošla mlhou. Nezáleželo na tom, že musel splnit přísahu.
Nezáleželo na tom.
Sklopil zrak k jejím rtům. Byly tak exotické, tak nádherně vítající. Jeho vlastní rty po nich toužily, po jemném tlaku, nebo bouřlivé srážce. Nikdy předtím se nelíbal, nenamáhal se zkusit to, ale teď ta potřeba pohltit - a být pohlcen - tím opojným dotykem rtů, byla silnější, než jakákoliv jiná síla, se kterou se kdy setkal.
Varoval ji. Jedinkrát. "Vstaň, jinak tě políbím," řekl jí hrubě.
Otevřela ústa. "Slez ze mě, ať se můžu postavit!"
Postavil se a ona ho rychle následovala. Stáli tam, dva nepřátelé zamrznutí v jediném okamžiku. Avšak oddálení jejího těla nesnížilo jeho touhu. "Chystám se tě políbit," řekl. Chtěl ji připravit, ale ta slova ukrývala víc, než jen varování.
"Řekl jsi, že to neuděláš, pokud se postavím," zalapala po dechu.
"Změnil jsem názor," řekl.
"Nemůžeš. Rozhodně ne."
"Ano."
Její pohled přešel z jeho úst k očím a oblízla si rty přesně tak, jak chtěl, aby udělala. Když znovu uhnula pohledem, zachytil ho a zajal ji v praskajících jiskrách jeho vlastních očí. Zorničky se jí rozšířily, černá téměř překryla zářící tyrkysovou barvu.
Znovu ji sevřel v náručí a vrátil ji zpět na podlahu. "Dáš mi svá ústa?" zeptal se.
Napjatá pauza.
Chci to, uvědomila si Grace omámeně. Chci, aby mě políbil. Ať to už byla jeho touha, která prošla do ní, nebo její vlastní, chtěla ho ochutnat.
Jejich pohledy se do sebe zasekly a nadechla se. Tolik touhy. Spalující. Existuje vůbec nějaký muž, který se na ni, Grace Carlylovou, díval takhle? S takovou touhou v očích, jako by byla velký poklad, který je třeba si vychutnat?
Okolní svět zmizel a ona viděla jen tohohle sexy muže. Znala jen touhu dát mu kousek sebe - a vzít si kousek z něj. Je žijícím, dýchající sexuálním naplněním, přemýšlela, a nebezpečnější, než nabitá zbraň, no a momentálně takový něžný a jemný, jako měkký obláček. Opravdu jsem závislá na nebezpečí, pomyslela si, zbožňujíc jeho protiklady. Je to surovec, nebo jehňátko - a který z nich po ní touží víc?
"Neměla bych tě chtít políbit," zašeptala.
"Ale chceš."
"Ano."
"Ano," zopakoval Darius. Nepotřeboval víc povzbuzení, prošel svými rty po těch jejích jednou, dvakrát. Hned je otevřela a jeho jazyk vklouzl dovnitř. Zasténala ona. Zasténal on. Rukama klouzala po jeho hrudi a spojila je na jeho krku. Instinktivně polibek prohloubil, hladil, klouzal a kousal její ústa přesně tak, jak si představoval. Přesně, jak chtěl, nedbajíc o to, jestli to dělá dobře.
Jejich jazyky se setkaly a oddělily, na začátku pomalu, pak s narůstající silou, stávaly se bouřlivými jako půlnoční bouře. Stávaly se divokými. Stávaly se polibkem, o kterém tajně snil, polibkem, který způsobuje i nejsilnějším mužům ztrátu všeho sebeovládání - a radují se z té ztráty. Její nohy kolem něj se uvolnily, volaly ho blíž a on zapadal do každé její křivky, byl pevný tam, kde ona byla jemná.
"Darie," řekla chraplavě.
Když slyšel své jméno vycházet z jejích rtů, byla to blaženost.
"Darie," zopakovala. "Chutná to dobře."
"Dobře," zašeptal zlomeně.
Lapena ve stejné bouři se směle třela proti jeho tvrdé erekci. Třela se o celé jeho tělo. V jejím výrazu se mísilo vzrušení s překvapením, jakoby nemohla uvěřit, co dělá, ale byla bezmocná, aby to zastavila. "Tohle nemůže být skutečné," řekla. "Myslím, je to příliš dobrý pocit. Příliš dobrý. "
"A ty chutnáš jako-" Darius vtrhl jazykem hlouběji do jejích úst. Ano, ochutnával ji. Skutečně ochutnával. Byla sladká a pikantní současně, nekonečně teplá. Chutnala tak dobře, jako zralé víno. Ochutnal někdy něco tak vynikajícího? "Ambrozie," řekl. "Chutnáš jako ambrozie."
Zabořil ruku do jejích vlasů, oceňujíc tu měkkost. Druhou rukou cestoval dolů po jejím rameni, dolů po úbočí jejího prsu, žebra a přes její bok. Zachvěla se, pevněji stiskla nohy kolem jeho pasu. Vyšel rukou nahoru a všechno zopakoval. Hluboko v hrdle zapředla.
Uvažoval, jak asi v té chvíli vypadá a chtěl vidět její oči, když si ji vezme, když ji potěší způsobem, jakým žádnou jinou nepotěšil. Představa, jak ji sleduje, dívá se, jak by si užívala to potěšení, byla stejně cizí jako touha ochutnat ji, ale ta potřeba tu byla. Odtrhl se od jejích úst, přerušil polibek - určitě nejtěžší úkol, jaký kdy splnil - a mírně se nadzvedl.
Jeho dech se stal rychlým a mělkým a jak se na ni díval, zatnul zuby. Její oči byly zavřené, nateklé rty oddělené. Ohnivě červené kadeře byly erotickým chomáčem kolem její tváře. Líce zářily růžovou barvou a pihy na jejím nose vypadaly tmavší, exotičtější.
Chtěla ho stejně zoufale, jako on chtěl ji. Nad tou myšlenkou jeho hřídel nebezpečně ztvrdla. Zřejmě cítí stejnou beznadějnou fascinaci a nepopiratelnou energii, jako on. Energii, které nerozuměl. Jeho duše byla příliš temná, její příliš světlá. Měli by sebou pohrdat. Měli by toužit po vzdálenosti mezi nimi.
Měl by toužit po její smrti.
Netoužil.
Pomalu otevřela oči. Jemná špička jejího jazyka vykoukla ven a prošla po rtech, užívající si poslední náznak jeho nadvlády, zanechávajíc vlhkou, lesknoucí se stopu. Jaká je jen jemná a křehká. Jak neodolatelně krásná.
"Nejsem připravena, abys přestal," řekla se svůdným úsměvem.
Neodpověděl. Nemohl. Jeho hlasivky se náhle zastavily, když se mu něco sevřelo v hrudi, něco ledového a zároveň horkého. Neměl jsem ji políbit. Klekl si na kolena a obkročmo se posadil na její boky.
Jak mohl dovolit, aby se něco takového stalo, s vědomím, že ji musí zničit?
On je ten, který si zaslouží smrt.
"Darie?" řekla zvědavě.
Na ramena mu dopadla vina, ale bojoval s ní. Vždy s ní bojoval. Nemohl si v životě dovolit vinu a doufat, že přežije.
Jak pokračoval v dívání se na ni, její výraz se změnil na zmatený a opatrně se nadzvedla na lokty. Ty dlouhé, červené kadeře jí padaly dolů na ramena v smyslném zmatku, dotýkaly se jí na všech místech, kterých se toužil dotknout on. Tričko se jí na jednom krémovém rameni otevřelo.
Rozestřelo se mezi nimi ticho. S hořkým úsměvem si navlhčil špičky dvou prstů a prošel po jejích svěžích rtech, nechávaje léčivé síly svých slin zmenšit otok a vymazat důkaz jeho vlády nad ní. Překvapila ho tím, že nasála jeho prsty do úst přesně tak, jako on předtím. Pocit horké špičky jejího jazyka způsobil, že se každý jeho sval v očekávání napnul. Zasyčel a prsty stáhl.
"Darie?" řekla s narůstajícím zmatkem.
Přišel sem, aby ji vyslechl, ale ve chvíli, když ji viděl, dotkl se jí a ochutnal ji, otázky se ztratily. Ano, podařilo se mu zeptat se jí na jednu, nebo dvě věci, ale potřeba zachytit kousek její nevinné chuti byla tak prudká, že brzy zapomněl na svůj úkol.
Zapomněl na Javara. Zapomněl na Atlantidu.
Již více nezapomene.
Kdyby jen mohl dokázat, že je pokrytecká, mohl by ji zabít bez výčitky, pak si její obraz vytrhnout z mysli. Avšak nebyl si jistý, že by byl schopen přinutit se k poškození jen jejích růžových, kulatých nehtů. Ta myšlenka ho znepokojovala, bojovala proti němu a naplnila ho potřebou křičet na bohy. Neschopnost jednat proti ní by znamenala porušení jeho přísahy a odebrání jeho cti. Ale ublížit jí by znamenalo ztratit poslední kousky jeho lidskosti.
Bohové, co udělá?
Když vyskočil na nohy, cítil se rozpolcený. Na čele mu vyskočil studený pot a musel využít všechnu svou sílu, aby se otočil a odkráčel ke dveřím. Tam se zastavil. "Nepokoušej se znovu o útěk," řekl, ani se na ni nepodíval. Pokud by jí čelil, mohl by ztratit sílu potřebnou k tomu, aby ji opustil. "Nebude se ti líbit, co se stane, pokud se o to pokusíš."
"Kam jdeš? Kdy se vrátíš? "
"Pamatuj, co jsem řekl." Hrubá slonovina se před ním otevřela a vešel do své koupelny. Pak se dveře automaticky zavřely, nevydaly jediný hluk, když odstranily její nebezpečnou krásu z jeho dohledu.
Grace seděla, kde ji nechal a třásla se... Bolestí? Přece ji chtěl, ne? Pokud ano, proč ji opustil, když se vzpamatovávala z jeho intenzivního polibku? Proč vůbec odešel?
Bezstarostně odkráčel, téměř bezohledně, jakoby nedělali nic víc, než diskutovali o jejich nejneoblíbenějších chorobách. Nevesele se zasmála.
Jen si s ní hrál? Zatímco ona vzdychala a celé její tělo pro něj bolelo, zatímco se koupala v té dekadentnosti, v divokosti a prudké potřebě, on se jen jednoduše snažil ovládat ji? Aby získal odpovědi, o kterých si myslel, že je má?
Možná je opravdu lepší, že odešel, pomyslela si naštvaně. Přiznal se, že je vrah, no a kdyby zůstal, svlékla by sebe, jeho, a pak by se s ním milovala přímo na podlaze.
Na ten krátký okamžik v jeho náručí se konečně cítila úplná a nechtěla, aby ten pocit skončil.
Hlad, který v ní probudil... Byl příliš intenzivní, aby byl skutečný, ale příliš skutečný, aby ho odmítla.
Pod jeho chladnou, nedotknutelnou maskou viděla v jeho nitru sálající oheň, něžný oheň, který zahřívá sladce, než aby vše spaloval. Když se na ni tak smyslně podíval a řekl, "Chci tě políbit," byla si tak jistá, že tam ten oheň byl, hořel pod jeho pokožkou.
Její dlouho odmítané hormony zaplakaly vždy, když byl nablízku, ujišťovaly ji, že každý intimní kontakt s ním by byl divoký a zkažený. Přesně tak, jak o tom mnoho let snila. Tak, jak o tom četla v milostných románech, pak ležela v posteli a toužila, aby měla vedle sebe muže.
Dost! Potřebuješ se odsud dostat. Zapomeň na Daria a jeho polibky.
Ačkoli její tělo protestovalo proti takové svatokrádeži, jako je zapomenutí na nezapomenutelnou zkušenost, Grace zatlačila polibek do zadní části mysli, pak vybrala medailon z kapsy a zapnula si ho kolem krku, kam patřil. Ha! A máš to, Darie.
Postavila se na nohy a otočila se kolem vlastní osy, doufajíc, že ​​při druhém prohledání komory najde cestu ven. Nějakou skrytou západku, senzor, cokoliv. Když však viděla jen ty samé drsné stěny beze změny vzoru, zamumlala nadávku. Jak Darius vchází a vychází bez jediného slova, nebo dotyku?
Magie, pravděpodobně.
Překvapeně zamrkala nad klidem, s jakým ta domněnka přišla. Magie. Ještě včera by kohokoliv, kdo by řekl, že kouzla jsou skutečné, poslala na psychiatrické oddělení. Nyní však věděla své. Mohla mluvit jazykem, který se nikdy neučila.
I když sama magii neovládala, rozhodla se dveře vyrazit ramenem. Modlila se, aby si při nárazu nezlomila kost.
Jeden nádech, druhý nádech. Rozběhla se vpřed.
Nenarazila.
Dveře se otevřely.
Téměř zakopla o vlastní nohy, ale podařilo se jí zpomalit. Když zastavila, koukla na dveře. Kdyby je neznala, přísahala by, že byly živé a schválně ji trápily. Neměly důvod tentokrát se otevřít. Žádný důvod, až na medailon... Oči se jí rozšířily a prošla prstem po teplé slitině na jejím krku. Samozřejmě. Musí to být nějaký druh klíče, jako pohybový detektor. To vysvětlovalo, proč Darius nechtěl, aby ho měla.
Mohu uniknout, pomyslela si vzrušeně. Prokoumala nové prostředí. Nebyla v hale, jako očekávala. Byla v čemsi, co vypadalo jako koupelna. Byla tam korálky vykládaná lenoška, ​​saténové polštáře; uprostřed kamenného výběžku byl zářící bazén. Vysoké, zkroucené sloupy. Ze stropu viselo několik vrstev čisté tkaniny. Sen každého dekoratéra.
V každém ze tří koutů byla chodba vedoucí do neznáma. Grace se rozhodovala, kterým směrem se vydat. Zhluboka se nadechla a vběhla do prostřední chodby. Její nohy překonávaly vzdálenost, zatímco pohybovala rameny. Stěny byly tvořené ze šperků uložených jeden na druhém. Od rubínů až po safíry, od topasů až po smaragdy a drahokamy, které překrývala záplava zlatých ornamentů.
V jediné chodbě bylo dost bohatství na nakrmení jedné země. Dokonce i nejskromnější lidé by měli problém odolat takovému lákadlu. To je přesně to, před čím Darius město chrání, uvědomila si, před chamtivostí moderní společnosti. Přesně pro to zabíjí.
Se vším tím bohatstvím by očekávala několik strážců, ale stále byla sama, jak jen tak utíkala a utíkala. Její pozornost zaujalo světlo na konci chodby - a ne, nemohla si nevšimnout té ironie. Mrzutá z vyčerpání zamířila přímo do světla. Možná nemá zajímavý život, ke kterému by se vrátila, ale alespoň nějaký život má. Má matku. Tetu Sophie a Alexe. Zde měla jen strach.
A Dariovy polibky.
Zamračila se, nelíbilo se jí opojné vzrušení, které okusila při vzpomínce na jeho rty na těch jejích, na jeho jazyk sladce vstupující do jejích úst. Na jeho tělo tisknoucí se na její.
Opět ztracená ve vzpomínkách na takový spalující polibek, nezaslechla zuřivé mužské hlasy, dokud nebylo příliš pozdě. Kolem Grace prosvištěla záplava zbraní, než se stihla zastavit. Kolem kotníků jí prskal písek. Ústa se jí otevřely, stejně jako díra v jejím žaludku.
Ó, můj Bože.
Unikla Dariovi, jen aby vběhla k šesti bojovníkům, stejných, jako byl on.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kathy Kathy | 25. listopadu 2012 v 19:29 | Reagovat

Moc dekuju za preklad. :-)

2 Soňa Soňa | 25. listopadu 2012 v 19:43 | Reagovat

Super,první polibek :-D.Bezva překlad a ten konec,no už se těším co bude dál:-)

3 Lena Lena | 25. listopadu 2012 v 22:50 | Reagovat

úžasný, díky :-)

4 viki viki | 26. listopadu 2012 v 14:36 | Reagovat

Děkuji za překlad ! Těším se na další ! Tenhle blog vypadá moc dobře, určitě sem budu chodit !

5 Wewu>>lína ! Wewu>>lína ! | Web | 27. listopadu 2012 v 21:06 | Reagovat

wowww, to si teda pomohla :D snad se tam Darie objeví...nebo si ona nějak poradí :D a ten spalující polibek...závist! :D
Děkuji za překlad :))

6 Soňa Soňa | 29. listopadu 2012 v 20:17 | Reagovat

Ahojky,kdypak bude pokračování prosím?:-)

7 Kerris Kerris | E-mail | 29. listopadu 2012 v 20:42 | Reagovat

[6]: Brzo:) ... Mimi mi dneska psala, ze ji chybi uz jen kousek :) chce dodelat ted jednu kapitolu v celku, aby se to nemuselo delit

8 Soňa Soňa | 29. listopadu 2012 v 21:40 | Reagovat

[7]:díky za info,celá kapča hmm tak to bude super:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama