Srdce Draka - Kapitola 5 1/2

21. listopadu 2012 v 17:21 | překlad Mimi, korekce Kerris |  Srdce draka (1#)



Panty nevrzly. Vlastně nebylo slyšet žádný zvuk. V jednu chvíli byly dveře zavřené, a v další, se dva panely pohybem otevřely.
Grace stála na levé straně, neviditelná a skrytá ve stínech vytvořených hrubou slonovinou. Když Darius vkročil na její úroveň, jeho nohy se zamotaly do provizorní šňůry z přikrývky.
Se zavrčením se svalil dopředu.

Ve chvíli, kdy dopadl na zem, mu Grace skočila na záda, použila ho jako odrazový můstek a pospíchala do haly. Hlavou otáčela ze strany na stranu, jak se pokoušela najít správný směr. Nic se nezdálo dost vhodné, tak utíkala dál. Nedostala se daleko, když silné mužské ruce sevřely její ramena a trhnutím ji zastavily. Brzy byla přehozená přes Dariovo rameno, příliš šokovaná, aby protestovala, zatímco ji nesl do svého pokoje. Když tam dorazili, nechal ji sklouznout po jeho těle. Ztuhla, cítíc neuvěřitelnou jemnost jeho trička a horkost jeho pokožky přes její oblečení. Jejich těla byla tak blízko, až cítila vlnění jeho svalů.
Bez toho, aby ji pustil, nějak přinutil dveře se zavřít, blokujíc tak její jediný východ. Pootočila se, koukala, oči se jí rozšiřovaly. Vzduch jí zamrzl v plicích, když jí došlo její selhání. Ne. Ne! Ani ne během dvou sekund zrušil její šanci na svobodu.
"Z tohohle místa neodejdeš," řekl bez náznaku hněvu, spíš odhodlaně. A s lítostí? "Proč nejsi v mé posteli, ženská?"
Přemožena selháním zašeptala, "Co se mnou chceš udělat?"
Ticho.
"Co se mnou chceš udělat?" vykřikla.
"Vím, co bych měl udělat," řekl, jeho hlas byl jen tichým zavrčením, podbarvený hněvem, "ale ještě nevím, co udělám."
"Mám přátele," řekla. "Rodinu. Neodpočinou si, dokud mě nenajdou. Pokud mi ublížíš, jen zhoršíš jejich nenávist vůči tobě. "
Na chvíli zaváhal, pak se zeptal, "A co když ti neublížím?" tak jemně, že ho sotva slyšela. "Co když ti nabídnu jen potěšení?"
Prošel mozolnatou dlaní po jejích předloktích a ona by měla být z jeho slov zděšena. Byla však podivně fascinována. Každá její představa, kterou si kdy vytvořila, se jí přehnala hlavou. Líce jí vzplály. Co když ti nabídnu jen potěšení? Neodpověděla mu. Nemohla.
Odpověděl místo ní. "Nezáleží na tom, co ti nabídnu, ani ty, ani nikdo jiný s tím nic neudělá." Hlas mu ztvrdl, ztratil smyslný podtón. "Jsi v mém domě, v mých soukromých komnatách a já budu dělat, co se mi zachce. Nezáleží na tom, co řekneš."
S tím strašným varováním znějícím jí v uších se zlomilo kouzlo, kterým ji omámil, a na povrch se vydral její tvrdý trénink z letecké školy. SNNS, zaskandovala v duchu. Solar-plexus, nárt, nos, slabiny. Trhnutím se dostala do pohybu, loktem ho udeřila do solar-plexu, dupla nohou na jeho nárt, otočila se a vrazila mu pěstí do jeho chladné tváře bez emocí. Její klouby se srazily s jeho lícem, namísto s nosem, a ona vykřikla bolestí.
Nezaváhal. Dokonce se ani nenamáhal chytit ji za zápěstí, aby jí zabránil udělat to znovu.
A tak to udělala znovu.
Natáhla druhou ruku a švihla s ní. Po nárazu zakusila totéž, co s první ranou. Její pulzující bolest, jeho samolibé pobavení. Ne, ne pobavení, uvědomila si. Modrá barva jeho očí byla příliš chladná a mělká, aby nesla jakoukoliv emoci.
Nadzvedl obočí. "Bojem se mnou si jen ublížíš."
Její přimhouřený pohled se nevěřícně setkal s tím jeho. Po všem, čím si prošla tyto dva dny se Gracein temperament a frustrace naplno projevily. "A tobě?" Nadzvedla koleno, tvrdě a rychle, přímo zasáhla mezi jeho nohy. Slabiny: poslední bod jejího výcviku.
Ze rtů mu unikl nepatrný povzdech, jak se prohnul a zavřel oči.
Běžela ke dveřím a začala po nich škrábat. "Sakra, otevřete se," vrčela na únikový východ. "Prosím. Prostě se otevřete. "
"Nevypadáš být schopna takového činu," řekl Darius, hlas měl napjatý. "Ale už tě víc nepodcením."
Ani ho neslyšela pohnout se, a už byl tam, jeho ruce opřené vedle jejích spánků, jeho horký dech na jejím krku. Tentokrát se nepokoušela bojovat s ním. Čemu by to pomohlo? Už dokázal, že (velmi) nereaguje na fyzickou bolest.
"Prosím," řekla. "Prostě mě nech jít." Tlukot srdce jí hučel v uších. Od strachu, napovídala si, ne ze smyslné síly jeho těla, tak blízko jejímu vlastnímu.
"Nemůžu."
"Ano, můžeš." Otočila se, aby mu čelila a odstrčila ho. Účinek toho činu, i když jen malý, byl, že opět zakopl o přikrývku. Vzal ji s sebou, a když dopadl, překulil je a přitlačil ji k podlaze.
Automaticky se natáhla, aby ho od sebe odstrčila. Ale její prsty se zahákly v jeho tričku a způsobily, že se límec roztrhl. Oba medailony, které nosil, vyskočily ven a jeden z nich spadl na její nos. Zalapala po dechu. Který z nich patří Alexovi? Ten se zářícíma očima?
Co na tom záleží? pomyslela si následně. Přišla sem s medailonem a s medailonem i odejde.
Hrudí se jí jako údery na buben ozývalo odhodlání. Aby odvedla jeho pozornost, zaječela se vší silou, kterou měla v plicích. Kopla nohama a omotala zraněné ruce kolem jeho krku, jakoby ho chtěla uškrtit. Rychle se hrála se zapínáním, a když pocítila, že se uvolnilo, stáhla ruce a zastrčila si náhrdelník do kapsy. Vydala další zničující řev, aby si užila svou satisfakci.
"Uklidni se," řekl, jeho rysy sevřené.
"Polib mi." (V Angličtině doslova - kousni mě. - pozn. překl.)
Když se utišila, řekl, "Budu velmi rozzlobený, pokud mi zničíš uši."
Rozzlobený? Bude velmi rozzlobený. Ne rozzuřený, ne rozběsněný. Prostě jen mírumilovně rozzlobený. Tak nějak, s tímto mužem to vypadalo děsivější, než nekontrolovatelný hněv. S hlubokým, třaslavým nádechem, se na podlaze uvolnila. Konec-konců, měla, co chtěla a bojem proti němu by nedosáhla nic, jen by se jejich těla k sobě těsněji přitlačily.
Jeho obočí vystřelilo vzhůru a zamrkal, projevujíc svůj šok nad její rezignací.
"Tak jednoduše?" zeptal se podezřívavě.
"Poznám, když jsem poražena."
Darius využil její nehybnost jako svou výhodu a dovolil své těžké váze přemístit se nad ni. Přidržel jí zápěstí nad hlavou - očividně to dělal rád, protože to bylo potřetí, co jí to udělal - nutilo ji to vyklenout záda, čímž vystavila prsa jeho pohledu.
"Chceš, abych tě kousl?" zeptal se smrtelně vážně.
Na krátkou chvíli pocítila zmatek. Pak si uvědomila, co měl na mysli. Oh můj Bože. Řekla mu, aby ji kousl. V žaludku se jí zkroutilo cosi temné a horké, něco co neměla zájem cítit k tomuto muži. Obrázek jeho bílých zubů pronikajících do jejího těla, jak ji jemně hryzají, se jí objevil před očima. Erotické a sexuální; až na...
Pokud je upír, právě ho otevřeně pozvala k tomu, aby si z ní udělal svůj další chod.
"Nemyslela jsem to doslovně," přinutila se vyhrknout. "Je to jen slovní hříčka." Po krátké pauze dodala, "Prosím. Slez ze mě." Voněl tak dobře, tak mužně, jako slunce, zem a moře a ona zhluboka nasávala tuto směs, jakoby to byl klíč k jejímu přežití. Byl více, než nebezpečný. "Prosím," řekla znovu.
"Až příliš se mi líbí být právě tam, kde jsem."
Ta slova jí zněly v hlavě tak jasně, že i její tělo odpovědělo: I mně se líbí, kde jsi. Zuby si skousla spodní ret. Jak to dokázal? Jak ji přinutil cítit se zvláštně uchvácená a podivně okouzlená, ale i vyděšená zároveň? S velkou pravděpodobností je to krev sající upír. Je však také sexy, až se jí sbíhají slink. Způsoboval jí bolest na místech, které považovala za odumřelé z toho, že je nepoužívá. Nutil ji toužit, fantazírovat a hladovět.
Vzpamatuj se, Grace. Jen idiot by toužil po muži s pochybnými předky a ještě pochybnějšími motivy.
Co od ní chce? Zkoumala jeho tvář, ale nenašla žádný náznak jeho záměrů. Jeho rysy byly zcela prázdné. Její pohled zkoumal intenzivněji a zaměřil se na jizvu, která se mu táhla dolů lícem, zvedala se a rozdělovala, narušila cestičku jeho tmavého obočí. Z této blízkosti si všimla zakřivení jeho nosu, jakoby byl zlomený příliš mnoho krát.
Byl temně svůdný. Nebezpečný, zopakovala její mysl.
Tak proto, uvědomila si zahanbeně. Proto mě tak přitahuje. Jsem závislá na nebezpečí.
"Co sis udělala s rukama, ženská?" zeptal se náhle. Jeho rysy již více nebyly prázdné, ale odrážely hněv, který byl víc než zastrašující.
"Pokud ti to řeknu," řekla, váhajíc tváří v tvář záplavě takové síly, "necháš mě odejít?"
Jeho oči se zúžily a přitáhl si jednu z jejích dlaní ke rtům. Horkými rty propaloval její pokožku, než přišla na scénu špička jeho jazyka olizující a hladící její rány. Ramenem jí prošel elektrický výboj a téměř přišla k orgasmu přímo tam, na místě.
"Proč to děláš?" zeptala se sténající a bez dechu. Ať je důvod jakýkoliv, jeho činy byly vysoce smyslné, rozkošně sladké a ona lapala po dechu nad jejich lahodností. "Přestaň." Jak to říkala, přála si, aby si nevšímal jejího příkazu. Pokožka jí začínala hořet, její nervová zakončení byly vysoce citlivé. Převalila se přes ni omamná malátnost a, Bože pomáhej, chtěla, aby se do ní ten jazyk ponořil, aby prozkoumal celý povrch.
"Moje sliny tě uzdraví," řekl, hlas měl stále divoký. Ale byl to jiný druh divokosti. Více napjatý, více horký, méně rozzlobený. "Co sis udělala s rukama?" zeptal se znovu.
"Vyšplhala jsem po stěně."
Zastavil se. "Proč bys dělala takovou věc?"
"Pokoušela jsem se uniknout."
"Blázínku," zamumlal. Jedno z jeho kolen se zaseklo na křižovatce jejích stehen. Bolest v břiše se zintenzivnila, když se jejich nohy propletly.
Vyměnil jednu ruku za druhou, tančíc jazykem po výstupcích a prohloubeninách, nutíc ji myslet na všechny možné erotické věci. Na to, jak jeho oči probleskly z ledově modré na zlato hnědou. Na to, jak mu jeho jemné, hedvábné vlasy padaly přes ramena a dotýkaly se jí pokožky.
Pokud jí plánoval ublížit, nebo ji zabít, určitě by se nestaral o její pohodlí. Určitě by ne-
Nasál jeden z jejích prstů do úst. Zasténala a zašeptala jeho jméno. Kroužil kolem něj jazykem. Tentokrát zasténala neuváženě a vyklenula se, čímž přitlačila své bradavky na jeho hruď a vytvořila tak sladké tření.
"To je lepší," řekl drsně.
Nadzvedla chvějící se víčka. S napjatým výrazem jí před očima držel její vlastní ruce. Na zdravé, růžové pokožce se neobjevila jediná rána.
"Ale-ale-" Zmatek zastínil rozkoš. Jak je to možné? Jak je cokoli z tohohle možné? "Nevím, co říct."
"Tak neříkej nic."
Mohl ji nechat bolavou a zraněnou, jako trest za pokus o útěk, ale neudělal to. Tomuto muži nerozuměla. "Děkuji," řekla jemně.
Ztuhle přikývl. "Není za co."
"Teď mě necháš na pokoji?" zeptala se, obávajíc se - předvídajíc? - jeho odpověď.
"Ne." Položil jí levou dlaň podél těla, ale pravou ji pevně svíral. Jeho prsty pokračovaly v hlazení a pohybovaly se po každé křivce, jakoby nebyl schopen přerušit kontakt. "Co tvůj bratr plánuje udělat s tím medailonem?"
Na krátký moment uvažovala o lži, čemkoliv, co zastaví záplavu protichůdných tužeb, které se stupňovaly. Pak, na stejně krátký moment uvažovala, že mu neodpoví vůbec. Avšak instinktivně věděla, že ani jedno od ní nebude tolerovat a to jen prodlouží jejich kontakt. Uvědomila si, že říká, "Už jsme tím jednou prošli a já to pořád nevím. Možná ho chtěl prodat přes eBay. Možná si ho chtěl nechat ve své soukromé sbírce. "
Darius svraštil obočí. "Nerozumím. Vysvětli mi ten eBay." Jen co mu vysvětlila princip eBay, mračil se zuřivě.
"Proč by dělal takovou věc?" zeptal se Darius skutečně zmateně. "Prodat takovou věc cizinci je prvotřídní hloupost."
"Tam, odkud pocházím, lidé k přežití potřebují peníze. A jedna z cest, jak se k nim dostat, je prodat naše vlastnictví. "
"I my tady potřebujeme peníze, ale nikdy bychom za ně nedali naše nejcennější majetky. Je tvůj bratr příliš líný, aby si vydělal na jídlo?"
"Měl bys vědět, že pracuje velmi tvrdě. A neřekla jsem, že se ho chystal prodat. Jen, že by mohl. Je závislý na aukcích. "
Darius si povzdychl a konečně jí uvolnil ruku a položil své dlaně po obou stranách její hlavy. "Jestli mě chceš zmást, jde ti to dobře. Proč by ti bratr dával medailon, pokud by měl potřebu ho prodat?"
"Nevím," řekla. "Proč tě to zajímá?"
V houstnoucím tichu ji chvíli pozoroval, chvíli koukal poza ni, pak zase pozoroval, z očí mu vyzařovaly temné myšlenky. Místo toho, aby jí odpověděl, řekl, "Tvrdíš, že nic nevíš. Přesto si našla mlhu, Grace. Prošla si skrz. Musíš vědět něco víc, něco, co jsi mi neřekla."
"Vím, že jsem neměla v úmyslu vstoupit na tvé území." Slabost v jejím hlase mezi nimi zůstala viset. "Vím, že nechci být zraněná. A vím, že chci jít domů. Jen chci jít domů."
Jeho rysy nebezpečně ztvrdly a ona si v hlavě svá slova zopakovala. Co mohla nedopatřením říct, aby to na něj mělo takový špatný vliv?
"Proč?" zeptal se, jediné slovo doslova vychrlil.
Svraštila čelo a zírala na něj. "Mateš mě."
"Čeká na tebe muž?"
"Ne." Co to s tím mělo společného? Ledaže by... Určitě nežárlí. Ta možnost ji udivila. Nebyla typem ženy, která u muže vyvolá jakoukoliv silnou emoci. Žádnou horkokrevnou touhu a určitě ne žárlivost. "Chybí mi máma a teta, Darie. Chybí mi bratr a můj byt. Můj nábytek. Vyrobil ho můj otec, než umřel."
Darius se uvolnil. "Zeptala ses mě, proč mě zajímá ten medailon. Je to kvůli mému domovu, " řekl. "Udělám cokoliv, abych ho ochránil, tak jako ty uděláš cokoliv, aby ses vrátila do svého."
"Jak může vlastnictví medailonu ublížit tvému ​​domovu?" zeptala se. "Nerozumím."
"Ani nemusíš," odpověděl. "Kde je tvůj bratr teď?"
Oči se jí zúžily a nadzvedla bradu v dalším náznaku vzdoru. "Neřekla bych ti to, i kdybych věděla."
"Respektuji tvou loajalitu, dokonce ji obdivuji, ale je i v tvém zájmu říct mi, jestli prošel mlhou, nebo ne."
"Už jsem ti řekla. Nevím. "
"Tohle nikam nevede," řekl. "Jak vypadá?"
Čistá tvrdohlavost smíchala modrou a zelenou barvu jejích očí dohromady a vytvořila vířící tyrkysové moře. Sevřela rty. Darius věděl, že neměla v úmyslu odpovědět mu.
"Tím pádem bych mohl vědět, jestli jsem ho už zabil," přesvědčoval ji, i když si nebyl jistý, zda by poznal jakoukoli z jeho obětí, kdyby je měl vidět znovu. Zabíjení byla jeho druhá přirozenost a sotva si toho všímal.
"Už zabil?" přidušené vydechla. "Má něco přes šest stop. Červené vlasy. Zelené oči."
Jelikož před Grace Darius neviděl žádné barvy, její popis mu nijak nepomohl. "Má nějaké poznávací znaky?"
"Já-já-" Jak se snažila odpovědět, páteří jí prošel třes a otřásl i jím. Oči se jí zaplnily slzami. Po líci jí stekla jen jediná.
Svaly na ramenou se mu napjaly, jak bojoval s nutkáním setřít ji. Sledoval, jak se pomalu klouže a padá na její klíční kost. Má bledou pokožku, uvědomil si, příliš bledou.
Ta žena byla na smrt vyděšená.
Výkřik jeho svědomí - něco, co dlouho nezažil - mu zněl uvnitř hlavy. Vyhrožoval této ženě, zavřel ji v podivné místnosti a probojoval se s ní až na podlahu, ale stále si zachovávala bojového ducha. Možnost bratrovy smrti ji ničila, jako nic předtím.
Byla zde možnost, velmi velká možnost, že zabil jejího bratra. Jak by zareagovala? Hleděly by na něj ty oceánově modré oči s nenávistí? Přísahala by mu jako pomstu prolití jeho krve?
"Má nějaké poznávací znaky?" zeptal se Darius znovu, téměř se obávaje její odpovědi.
"Nosí brýle." Rty i brada se jí třásly. "Mají drátěný rám, protože si myslí, že mu dodávají dů-důstojný výraz."
"Nevím, co jsou brýle. Vysvětli."
"Pr-průsvitné, kulaté kruhy na obou očích." Třes zesílil natolik, že měla problém vyslovit ta slova.
Vydechl zadržovaný vzduch z plic, o kterém ani nevěděl. "Muž s brýlemi do mlhy nevstoupil." Věděl to, protože by je našel po tom, co by se hlava odkutálela po zemi - a on je nenašel. "Tvůj bratr je v bezpečí." Nezmínil možnost, že Alex mohl vstoupit tím druhým portálem. Javarovo portálem.
Grace začala nahlas uvolněně vzlykat. "Nechtěla jsem myslet na tuto možnost ... ale když si to řekl ... Byla jsem tak vyděšená."

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Katharine Katharine | 21. listopadu 2012 v 20:51 | Reagovat

Krásná kapitola :D

2 monika monika | 21. listopadu 2012 v 22:36 | Reagovat

uplne super:D

3 Kathy Kathy | 22. listopadu 2012 v 6:20 | Reagovat

Moc dekuju za preklad. :-)

4 Wewu>>lína ! Wewu>>lína ! | Web | 25. listopadu 2012 v 2:16 | Reagovat

úúúúžasnýýý!!!čtu to poprvé a jsem unešena!!! :D děkujiiii! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama