Nejtemnější noc - Kapitola 6

14. listopadu 2012 v 18:00 | překlad Kerris, korekce Hanulla |  Nejtemnější noc (#1)


Úder. Mužské zavrčení. Úder.
Maddox tvrdě praštil Aerona tak, že se s dalším zavrčením zapotácel. Ale o vteřinu později mu Aeron tuto ránu oplatil; silně mu vrazil pěstí do čelisti. Maddoxovy zuby zarachotily a krev mu naplnila ústa tou kovovou, ale sladkou příchutí, po které jeho démon toužil.
Usmíval se, když nabral Aerona kolenem do žaludku. Válečník se ohnul, sípal po dechu. Víc. Musel způsobit víc škody. Maddox zvedl koleno a vrazil ho Aeronovi do hlavy, čímž se válečník narovnal s divokých zavrčením, skočil po Maddoxovi a hodil s ním o zem. Váleli spolu kotrmelce a bojovali o dominanci. Pěsti létaly, kolena kopaly. Lokty rozdávaly rány.

Maddox zasyčel, když ho Aeron znovu praštil do úst. Ztratil svůj úsměv, když se jeho čelist zlomila. Další pramínek krve mu stékal po krku.
"To je to, co chceš?" Vyštěkl na něj Aeron.
Chytil svého přítele za krk tak, že lapal po dechu a jeho kůže rychle nabírala modrou barvu. "A tohle je to, co chceš ty?" Aeron, snažící se dýchat, ho znovu čtyřikrát praštil. Znovu do obličeje. Bum. Zásah oka. Bum. Rozbitý nos. Bum. Znovu čelist. Bum! Zásah do spánku. Dnes už žádné další Násilí, zpíval si marně v duchu, s každým přicházejícím úderem. Žádné další Násilí.
Jsi si jistý? Snažil se ho očarovat duch.
Maddox přimhouřil oči, když se vypjal k dalšímu úderu.
Zabij ho.
"Ne!" Vykřikl v okamžiku, kdy si uvědomil, že tohle démona vůbec nezkrotilo. Ani trochu. Zklidnil se a lapal po vzduchu, protože nevěděl, co jiného má dělat. Nemohl jít takhle k Ashlyn, když hladověl po krvi a byl ještě víc na okraji, než předtím.
"Ach ano," Zničený a pohmožděný, se Aeronovi z hrdla vydralo divoké zavrčení a udeřil Maddoxe do zdravého oka. Bolest mu explodovala v hlavě a krev v žilách se mu uklidnila. Vidění na okamžik zčernalo. Něco teplého a vlhkého mu stékalo dolů po tváři a konečně, konečně ten sadistický hlas utichl.
Možná, že démona musel zmlátit, aby byl pokorný. Vyšel tomu vstříc tak, že široce rozevřel ruce a přivítal další ránu.
Aeron ho nezklamal. Válečník ho kopnul do břicha a Maddox odletěl dozadu. V okamžiku, kdy dopadl na zem, už na něm byl Aeron, škrtil ho a koleny přidržoval jeho ramena. Spokojenost pokrývala mužovu tvář, ale v jeho očích byli démoni, oškliví démoni, mučící démoni, o tolik hrozivější, než ten vytetovaný na krku.
"Chceš ještě?" Zavrčel Aeron.
"Víc."
Rána. Maddoxova hlava odletěla doleva. Rána. Hlava mu odletěla doprava. Rána. Praskla mu chrupavka v nose.
Prašť mě. Silněji. Silněji! S každým úderem cítil, jak se démon plíží hlouběji a hlouběji. Vztek proti Násilí a Násilí se nechalo zastrašit. Myšlenka na likvidaci Násilí byla téměř stejně opojná, jako sexuální vzrušení. Usmál se a myslel na to, že takhle se nejspíš musí cítit Reyes. Šťastný z bolesti, zoufale toužící po další.
Zuby mu narazily do jazyka, když dopadla další rána. Jeho jazyk natekl. Ach, teď nebudu moct políbit Ashlyn, pomyslel si.
Nemusíš ji líbat, když ji chceš šukat, rozohnil se démon, vystrkující svou ošklivou hlavu dost dlouho na to, aby vyslal skrz jeho tělo vlnu zuřivosti.
Dost! Chtěl Ashlyn políbit. Chtěl cítit její chuť v ústech, až se proti němu bude svíjet. A tak to taky bude. To bude to jediné, na co bude myslet, až ho plameny budou v noci nekonečně požírat.
Další rána.
"Aerone! Co to děláš?" Maddox zaslechl Lucienův hlas na chodbě.
"Dávám Maddoxovi to, co potřebuje." Rána.
"Přestaň."
"Ne." Další rána mu dopadla hlouběji a silněji na hlavu tak, že zachrastila s jeho mozkem.
"Nepřestávej," řekl Maddox dvojsmyslně Aeronovi. Trochu víc a démon zůstane po zbytek dne skrytý.
"Přestaň," opakoval Lucien. "Hned. Nebo tě v noci vezmu do pekla společně s Maddoxem."
Rány okamžitě ustaly. To byla hrozba, kterou mohl Lucien snadno dodržet.
Aeron i Maddox funěli. Málem se natáhl po Aeronově zápěstí, aby ho přinutil ho znovu praštit. Chtěl, potřeboval víc. Nehodlá riskovat. Dokud nebude příliš slabý na cokoliv jiného, kromě plazení se, chce, aby ho bil.
Aspoň pak neublíží Ashlyn.
Alespoň zatím.
Aeron se neochotně vyhoupl na nohy a nabídl Maddoxovi pomocnou ruku. Přijal ji se stejnou nechutí a rychle se zvedl. Společně s Aeronem čelili Lucienovi.
V Lucienových očích nebyla žádná emoce, zatímco je sledoval. Maddox si přejel rukou přes otlučenou tvář, na které našel rány, které by obyčejný člověk potřeboval zašít.
"Chce mi někdo vysvětlit, co to mělo znamenat?"
"Zkoušeli jsme novou sparingovou techniku," zavrčel Maddox skrz oteklé rty. Pro jednou zůstal jeho démon zticha. Málem se cítil normálně. Tohle uvědomění bylo tak nádherně ohromující, že se zazubil.
"Jo, přesně tak. Nová sparingová technika." Aeron mu hodil paži přes rameno. Jedno z jeho očí bylo oteklé, zavřené a spodní ret měl rozseklý.
Maddox věděl, že do hodiny budou zcela vyléčení. Nesmrtelnost má své výhody.
Vrátí se Násilí, až se jeho tělo vyléčí?
Lucien otevřel ústa, aby zareagoval, ale Maddox zvedl svou pohmožděnou dlaň. "Nechci od tebe slyšet žádné stížnosti. Nechal jsi Ashlyn v žaláři. Měl bys děkovat bohům, že jsem nešel po tvém krku."
"Udělali jsme to, co bylo potřeba, aby byla více povolná," řekl Lucien, ale v jeho hlase nebyla ani stopa po omluvě.
Maddox ztuhl, když skrz něj proudil hněv. I když bylo pozoruhodné, že to byl jen obyčejný hněv. Takový, který ho nenutil dělat odporné činy. Zázračné. "Chtěl jsem po vás jen dvě věci. V obou případech jste zklamali."
"Chtěl jsi, aby zůstala naživu a byla nedotčená. Obojí jsme dodrželi." Zdůraznil Lucien.
Pravda, ale byla vyděšená a promrzlá a z nějakého důvodu ho tohle zranilo víc, než Aeronovy pěsti. Byla tak drobná, tak jemná. "Nedohlídli jste na její potřeby. Měli jste." Nenáviděl, že ztrácel veškeré vazby s realitou, když půlnoc udeřila. Nenáviděl, že nevěděl, co se stalo během těch hodin, co zbývaly do soumraku. Nenáviděl, že nemohl sám sebe bránit. Že nemohl ochraňovat své bližní.
Pevnost klidně mohla být napadena Lovci, spálena na prach, všichni uvnitř mohli zemřít. Ashlyn je mohla zradit a mohla pustit lovce dovnitř. Ale Ashlyn mohla také zemřít. Ashlyn mohla být zničená, nebo mrtvá a on by to ani nevěděl.
"Poslouchej, na tvé ženě teď nezáleží," řekl Lucien. "Stalo se toho mnoho od chvíle, cos zemřel."
Z krku se mu vydralo zavrčení, když se jeho mysl topila v tom, co válečník řekl. Nezáleží? "Pokud bude nemocná…" Okraje jeho hněvu se změnily na břitvy s ostrými hroty, popichované démonem. V duchu zaklel, když si uvědomil, že nakonec nebyl tak zcela utlumený, jak si myslel. Jeho tělo se připravilo na boj.
Nebezpečný opar zastiňoval jeho oči, ale tentokrát byl ten opar jeho vlastní a démonovi se to moc líbilo. Zabij ho. Chce ti vzít to, co je naše. Ano, musíš ho zabít. Jeho krev začala vřít. Jeho kůže se začala napínat přes kosti.
"Neposlouchá tě," řekl Aeron Lucienovi. Sval zaškubal pod mužovým okem, zkrátil vzdálenost mezi nimi a hrubě s Maddoxem zatřásl. "Posloucháš mě?"
"Ano," zasyčel Maddox.
"Tak jak dlouho máš v plánu tady tu ženu držet?"
Tak dlouho, jak to bude možné, odpověděla jeho mysl sama od sebe.
Tak dlouho, jak budu potřebovat, opravil se.
Držet ji v pevnosti bylo nebezpečné. Pro ni. Pro něj. Pro ostatní Lordy. Věděl to, ale nehodlal ji pustit. Neměl na to ani vůli, ani po tom netoužil. Nic nebylo důležitější, než to, že prozkoumá její lahodné tělo. Bude pro něj horká a vlhká? Zapřede jeho jméno? Bude prosit o víc?
Najednou mu na nos přilétla pěst a odrazila jeho hlavu na stranu. Bolest explodovala v jeho obličeji a osvobodila ho ze sevření zuřivosti. Ale i ze sevření vzrušení. Maddox zmateně zamrkal a zamračil se na Aerona. "Proč jsi to udělal?"
"Tvůj obličej již nebyl tvůj, ale byl Násilí." Lucien zavrtěl hlavou a náhle stál před ním, jeho výraz byl unavený. "Chystal ses vybuchnout."
"Získej nad sebou kontrolu, chlape," Aeron podrážděně vzdychl. "Jsi jako Damoklův meč, který může každým okamžikem spadnout a všechny nás nakrájí na kousky."
"To je od tebe fakt legrační," řekl Maddox suše. Možná, že lehce sklouzává do zdánlivě nevyprovokovaných záchvatů Násilí, ale Aeron byl také známý svým běsněním. Také byl známý tím, že široko daleko šířil pomstu, když měl možnost.
"Kde je ta holka teď?" Zeptal se Lucien.
Zpočátku Maddox neodpovídal. Nechtěl, aby to věděli, protože by za ní mohli jít. "V mém pokoji," řekl nakonec, s tónem tak temným, že nemohli přeslechnout jeho varování; Navštivte ji a ucítíte ostny mého démona.
"Nechal jsi ji samotnou ve svém pokoji?" Aeronovo rozhořčení dosáhlo jeho maxima, když máchnul rukama do vzduchu. "Proč si jí rovnou nedal nůž, nepostavil nás do fronty a nenechal ji, aby nás jednoho po druhém bodnula?"
"Zamkl jsem ji. Nemůže způsobit žádné potíže."
"Mohla by otevřít zámek." Lucien si promasíroval svaly na krku. "Teď už klidně může tajně pouštět lovce dovnitř."
"Ne, já je zabil."
"Mohlo jich být víc."
Lucien měl pravdu. Maddox věděl, že Lucien má pravdu. Zaskřípal zuby a bolest v jeho čelisti se probrala na protest. "Zkontroluju ji a ujistím se, že je tam, kde jsem ji nechal a že je sama." Otočil se na patě.
"Jdu s tebou." Aeron ho odhodlaně dohnal.
Lucien je následoval.
Maddox přidal do kroku. Pokud Ashlyn utekla a přivedla do jejich středu lovce, budou válečníci požadovat její hlavu.
A on si nebyl jistý, jestli by jim ji mohl dát, bez ohledu na její zločiny. Ve skutečnosti každá buňka v jeho těle řvala potřebou chránit ji. Já? Ochránce? Jeho krev se rozpálila, hořela.
Až - pokud - ten čas přijde, bude schopný udělat to, co je nezbytné? Maddox neznal odpověď. Rád by si myslel, že by to dokázal, ale…
Zahnuli za roh a jejich kroky v harmonii tvrdě dopadaly na podlahu. Bum. Bum. Bum. Bum. Bum. Koutkem oka zahlédl, jak Aeron pohybuje rukama u boků. Dva malé nože mu sklouzly do připravených dlaní.
Ten muž se během boje nepoddal svému démonovi, uvědomil si Maddox. Kdyby to tak bylo, Maddox by byl právě teď na cucky, jeho kůže by nebyla nic víc, než jen vybledlou vzpomínkou.
Projel jím záchvěv viny. Bojoval s ním Aeron jen, aby mu pomohl?
"Nikdo se té dívky nedotkne," řekl a pocit viny se stupňoval. Měl by být ke svým přátelům víc loajální. "Nezáleží na tom, co najdeme, ale je moje. Je to jasné? Vyřídím si to s ní sám."
Ve vzduchu visela těžká pauza, protože oba muži zvažovali svou odpověď.
"Fajn," řekl Lucien s povzdechem.
Aeron stále mlčel.
"Je to můj pokoj. Můžu tam jít sám a nechám vás tady…"
"Fajn," nakonec odsekl Aeron. "Je tvoje. Ne, že bys udělal to, co máš. Nicméně, lovci budou popraveni na první pohled."
"Souhlasím." V obou případech.
"Co udělala, že si od tebe získala takovou loajalitu?" Zeptal se ho Lucien a v jeho hlase zaznívalo o trochu víc zvědavosti, než sarkastického znechucení.
Maddox na tohle neměl odpověď. Ani na to nechtěl myslet. Zasloužil si znechucení. To nemohl popírat.
"Myslím, že náš přítel zapomněl na to, že sex je jen sex." Aeron roztočil jeden nůž s hrozivým žárem v očích.
"Kdo ho nabízí, na tom nezáleží. Ta žena není ničím zvláštní. Žádná není."
Najednou ho chytila další pavučina temného hněvu, veškeré pocity viny byly zastíněné. Maddox vystřelil nohou, srazil Aerona na zem a ještě než dopadl, už na něm seděl. Využil válečníkova překvapení jako výhodu, ukradl mu jeden z nožů a přitiskl mu ho ke krku.
Ale pak si zpětně uvědomil, co se stalo během Aeronova pádu a zjistil, že druhý nůž se současně tiskl k jeho hrdlu. Maddox cítil, jak mu špička nože prořízla kůži, zabodla se do šlachy, ale přesto se neodtáhl.
"Chceš zemřít?"
Aeron na něj neohroženě vyklenul černé obočí. "A ty?"
"Pusť ho, Maddoxi," řekl Lucien, klidný jako oko v bouři.
Přitlačil zbraň a jeho pohled neuhnul od Aeronových očí. Mezi nimi syčel a praskal oheň.
"Takhle o ní nemluv."
"Budu o ní mluvit tak, jak se mi bude chtít."
Zamračil se. Miluju tohohle muže. Obdivuji ho. Zabíjel pro mě a já pro něj. Přesto hluboce uvnitř věděl, že kdyby o Ashlyn vyslovil to hanlivé slovo, jeho sebeovládání by prasklo. Nezáleželo na tom, kdo to říkal. Nezáleželo mu na ničem, kromě ní. Nenáviděl tu skutečnost. Nechápal to, ale byl vůči ní bezmocný.
"Z nějakého důvodu," řekl Lucien. "Je ta dívka spoušť. Řekni mu, že už o ní nikdy nebudeš mluvit, Aerone."
"Proč bych měl?" Zabručel odpověď. "Když jsem to naposledy kontroloval, stále jsem měl právo vyjadřovat své názory."
Hluboký nádech, hluboký výdech. Nepomohlo to. Maddox cítil, že se chystá k dalšímu útoku. Sakra! Musím se dostat pod kontrolu. Tohle bylo zcela absurdní a naprosto trapné. Nikdy v životě neměl menší kontrolu nad svými činy.
"Aerone, musíš už být určitě unavený z toho, že z podlahy neustále smýváš krev," řekl Lucien. "Přemýšlej, jak moc jí bude, pokud se k nám právě teď snaží dostat lovci a my se tu hádáme, místo toho, abychom jim zatarasili cestu. Řekni mu to."
Aeron na okamžik zaváhal, než odtáhl nůž od Maddoxova krku. "Fajn," vyplivl ta slova. "Už nikdy nebudu mluvit o té dívce. Jsi teď šťastný?"
Ano. Maddox se okamžitě uvolnil a pomalu se zvedl na nohy. Dokonce natáhl prázdnou ruku, aby pomohl Aeronovi na nohy, ale ten ho odstrčil a postavil se na vlastní pěst. Paris kdysi Maddoxovi přezdíval "Měnič Nálad", ale i když to v té době myslel jako žert, Maddox začal věřit v pravdivost jeho slov.
"Nebudu to říkat nahlas, ale víš, co si myslím, že jo?" Zeptal se ho suše Aeron.
Ano. Věděl to. Byl stejně špatný jako Paris - ne-li horší.
"Děti," zamumlal Lucien a protočil oči v sloup.
"Mami," zareagoval Aeron, ale v jeho hlase nebylo ani stopy po humoru.
Maddox na chvíli zavřel oči, soustředil se a snažil se přemluvit sám sebe, že je Ashlyn jen obyčejná žena. Nic pro něj neznamená. Je jen dočasným uspokojením. Stíny a bolest, kterou viděl v jejích očích, pro něj nic neznamenají. Nezměkne, nenechá se očarovat. Už ne. Musí o ní začít přemýšlet tak, jako ostatní.
Jestli bude pokračovat v tomhle absurdním boji, bude muset vykopat svou důstojnost z odpadků.
Sakra, možná, že se bohové konečně rozhodli, že ho ztrestají a poslali za ním Ashlyn, aby zvýšila jeho šílenství a způsobila mu bolest a utrpení. Aby ho potrestali. Možná, že teď nebude toužit po věčné smrti jen celou noc, ale i celý den.
"Dobrý?" Zeptal se Lucien.
Ani trochu. Možná, že teď byl v klidu, ale byl na tom hůř, než kdy jindy. Přesto kývl, otočil se a vyrazil chodbou bez dalších slov. Vyběhl schody a zamířil do svého křídla v pevnosti. Bude lepší, když to bude mít za sebou.
Když ho Aeron s Lucienem opět dohnali, Aeron řekl, "Můj nůž."
"Je pěkný," odpověděl, záměrně předstíral, že mu nerozumí. Nehodlal mu ho vrátit.
Aeron si odfrkl. "Neuvědomil jsi, že ztvrdneš jen kvůli zbrani."
"Pokud sis ji chtěl nechat, měls o ni víc pečovat."
"Totéž by se dalo říct o tvé hlavě."
Maddox mu nenabídl žádnou odpověď. Čím blíže byl své ložnici, tím víc cítil Ashlyninu medovou vůni. Vůni, která byla jen její. Nebylo to žádné mýdlo, ani parfém, ale ona. Jeho tělo bolestně ztvrdlo, penis se mu naplnil žárem a potřebou. Zdálo se mu, jako by na doušek tohoto medu čekal věčnost. Je stejná jako ostatní ženy, pamatuješ? Není ničím zvláštní, připomněl si.
Vrhl pohled na své společníky. Zdálo se, že vůbec nevnímají sladkou vůni ve vzduchu. To je dobře. Chtěl Ashlyn, celou, jen pro sebe. Není ničím zvláštní, krucinál!
Když dorazili k prahu, všichni se zastavili. Aeron se napjal a připravil si zbývající nůž. Tvrdá maska mu zakryla tvář, jako kdyby se připravoval na nejnutnější. Lucien také vytáhl zbraň - 45 revolver, nabitý.
"Rozhlédněte se, předtím, než zaútočíte," řekl Maddox skrz zaťaté zuby.
Kývli, ale nevěnovali mu ani pohled.
"Na tři. Jedna." Uši se mu napjaly, když se snažil poslouchat. Ale zevnitř nezazněl žádný zvuk. Ani šplouchání vody, ani jemné rachocení nádobí. Co když Ashlyn opravdu utekla? Kdyby to udělala…
"Dvě." Jeho žaludek se sevřel hněvem a strachem, které ho spalovaly. Prsty sevřel jílec nože. Opustil by kvůli ní pevnost, prohledával by kvůli ní všechny kouty světa.
Jo, opravdu není ničím zvláštní.
"Tři." Otočil západkou a otevřel dveře. Panty zaskřípaly. Všichni tři muži vtrhli dovnitř, tiše, připravení na cokoliv. Maddox se rozhlížel po místnosti, pátral po každém detailu. Podlaha - žádné stopy po krocích. Okno - stále zavřené. Talíř s jídlem nedotčený. Nějaké kousky jeho oblečení byly vyházené ze skříně a rozházené po podlaze.
Kde byla?
Aeron a Lucien se rozptýlili, krok za krokem se plížili podél zdi ke skříni, byli v pozoru, ostražití. Přiskočil k tomu malému prostoru se zvednutou čepelí, ale nic nenašel.
Najednou se povlečení na posteli lehce pohnulo a něžné, nezvučné zasténání protnulo vzduch.
"Zbraně dolů," přikázal jim Maddox divokým šepotem, když mu krev syčela v uších z toho ženského povzdechu.
Několik vteřin uplynulo, než muži poslechli. Teprve pak Maddox přistupoval k posteli, pomalu… Z nějakého důvodu se potil a třásl, jako křehký člověk. Měl podezření, že to, co spatří, ho rozruší.
Měl pravdu.
Našel tam spící krasavici. Ashlyn. Anděla. Jeho zkázu.
Jantarové vlasy měla rozhozené na sněhově bílém polštáři. Její řasy, o dva odstíny tmavší než její vlasy, vrhaly stíny na její tvář, po které měla rozmazanou nečistotu. Nevykoupala se, nejedla. Musela usnout hned poté, co ji opustil.
"Pěkná," řekl Aeron, s neochotným obdivem v hlase.
Nádherná, opravil ho v duchu Maddox. Moje. Její rty byly rudé a opuchlé, tak lahodně nateklé. Že by si je nervozitou okousala? Díval se, jak se jí hruď pomalu zvedá a klesá a náhle zjistil, že se natahuje - nedotýkej se jí, nedotýkej se jí! - bezmocný zabránit své reakci. Těsně před kontaktem sevřel ruku v pěst. Jeho tělo bylo opět tvrdé jako kámen, potřeba v něm vřela. Temná potřeba, která ho děsila svou intenzitou a byla mnohem silnější, než kdy bylo Násilí.
Jak v něm jen mohla vyvolat takovou reakci prostým dýcháním?
Dotkni se jí. Kdo to chtěl? On? Démon? Oba?
Na tom nezáleželo. Jen jedno pohlazení, a pak odejde. Osprchuje se a vrátí se, až bude odpočatá - a až sám sebe dostane pod kontrolu. Jistě se mu to povede.
Konečně, rozevřel pěst a konečky prstů přejel po její tváři. Pohlazení lehké jako šepot. Kůži měla hedvábně hladkou, elektrizující. Z té kombinace se zachvěl, jeho krev se okamžitě rozžhavila na vyšším stupni.
Její víčka se pomalu otevřely, jako by i ona cítila tu elektrickou ránu.
Trhnutím se vzpřímeně posadila, vlasy jí v kaskádě spadaly na ramena a záda. Její spánkem zastřené oči pátraly po místnosti, a když ho konečně spatřily, rozšířily se. "Madoxxi." Trhnula sebou dozadu a doškrábala se až ke kovové pelesti postele. Řetězy po stranách postele zarachotily, ty samé řetězy, co ho každou noc spoutávaly. "Madoxxi," opakovala, vystrašeně, ohromeně…šťastně?
On, Lucien i Aeron naráz ustoupili. Věděl, proč ustoupil - viděl svůj pád v jejích krásných očích v okamžiku, kdy se jejich pohledy setkaly - ale netušil, proč ustoupili ostatní.
"C-Co to děláš?" Vydechla. "A co se ti stalo s obličejem? Krvácíš." Slyšel znepokojení v jejím tónu a to s ním hluboce otřáslo. Bude ho vždycky takhle ovlivňovat?
Podívala se na ostatní a přidušeně zakňučela. "Nestačilo vám, že jste ho minulou noc zabili, ale museli jste ho dnes zmlátit? Vypadněte vy…vy…vrazi! Hned teď vypadněte!"
Vyskočila z postele a postavila se před Maddox, lehce se zapotácela a natáhla ruce, jako kdyby je chtěla vystrčit pryč. Ochraňovala ho? Znovu? Setkal se s neméně užaslým pohledem ostatních.
Její chování bylo tak nevinné… nebo tu nevinnost pouze předstírala. Najednou Maddox zjistil, že se jí chce znovu dotknout. Aby se…uklidnil? Zavrtěl hlavou. Nemůže to tak být. Musí to být jen z rozkoše. To dávalo smysl. Byl muž, ona byla žena. On po ní toužil.
Ale přeroste ta touha v něco temnějšího, jak se obával?
Sevřel její ruku a stáhl ji za sebe. Vyměnil si s Lucienem zmatený pohled, než se k ní otočil. Než stihl pronést jediné slovo, vyhrkla na něj, "Chystáš se mě teď vzít do města? Prosím?"
A už ji nikdy nevidět? "Najez se," přikázal jí hruběji, než měl v úmyslu." Vykoupej se. Brzy se vrátím." Ke svým přátelům vyštěkl. "Pojďme." Vyšel do chodby.
Chvilku zaraženě stáli, než ho následovali. Po zavření a zamknutí dveří si Maddox opřel čelo o studenou kamennou zeď, odměřující každou molekulu vzduchu, kterou vdechl. Zhluboka vzduch vytlačoval z plic, když se snažil uklidnit svůj neukázněný tep. Tohle musí přestat.
"Přitáhl si do našeho středu problémy," řekl Aeron, když se postavil po jeho boku. "A vážně se tě snažila před námi chránit?"
"Určitě ne." Ale to už bylo podruhé, co to udělala a teď z toho byl ještě zmatenější, než předtím.
Narovnal se a přejel si dlaní po tváři.
"Nech mě jít, Madoxxi," zakřičela Ashlyn skrz dveře. Její vlas ho ovlivňoval ještě víc, než včera. Něžný, zpěvný. Erotický. "To že jsem sem přišla, byla chyba. Vážně byla. Pokud ti to pomůže, slíbím, že o tom nikomu neřeknu."
"Já vím, že jsem sem dotáhl problémy," řekl Aeronovi.
Jeho přítel vyklenul obočí tím drzým způsobem, který Maddox začínal nenávidět. "Žádná omluva?"
Jo, to na tom bylo to nejhorší. Vůbec mu to nebylo líto.
"Teď zapomeňte na tu ženu," řekl Lucien a mávnul rukou ve vzduchu. Stiskl mu rameno.
"Viděl jsi ji. Je jí dobře. Nezdá se, že by se chystala pustit dovnitř lovce - zatím. Teď musíme prodiskutovat něco mnohem znepokojivějšího. Předtím jsem se vám snažil říct, že bohové - nejsou tím, kým si myslíte, že jsou."
"Maddoxi, musím s tebou mluvit," ozval se drsný hlas a přerušil tak odpověď, kterou by možná vyřkl.
Lucien podrážděně rozhodil rukama a Maddox se otočil. Reyes se přibližoval a po jeho stranách šli Paris s Torinem. Dva z nich se mračili, a jeden se usmíval jako šílenec, kterým byl.
"Tvoje žena musí zmizet," zavrčel Reyes. "Celou noc jsem ji cítil a už ani vteřinu nesnesu tu vůni bouřky."
Bouřka? Ashlyn voněla jako med. Přesto zaťal zuby při pomyšlení, že ji vnímal další muž. "Zůstane," řekl stroze.
"Kdo je to, proč je pořád tady a kdy ji uvidím nahou?" Zeptal se Paris a zamrkal na něj.
"Někdo by ji měl zabít." Dodal Reyes.
"Nikdo se jí nedotkne!"
Aeron zavřel oči a zavrtěl hlavou. "A už je to tu zas."
"Na rozdíl od Reyese, mi nevadí její přítomnost," řekl Paris a promnul si ruce. "Vadí mi jen tvá neochota dělit se. Rád bych…"
Madoxx do Parise strčil dřív, než stihl domluvit. "Neříkej už ani slovo. Vím, co bys s ní chtěl dělat a raději dřív umřu, než abych tě k ní pustil."
Teď se zamračil Paris, jeho bledá kůže byla poprášená barvou rozčilení. "Ustup, ty hajzle. Ještě jsem dnes neměl ženu, takže nemám náladu na takové nesmysly."
Torin stál v rohu, pozoroval je a jeho úšklebek se rozšiřoval. "Ještě někdo tohle shledává vysoce zábavným? Je to ještě lepší, než poslouchat makléře, jak se dohadují o poklesu akcií."
Maddox se snažil uklidnit svůj temperament a zastrčit Ashlyn do zadního koutku mysli. Tam, kam patřila. Jako žena, jako člověk, jako potenciální Vábnička, byla tou poslední osobou, která by v něm měla probouzet takový druh ochranné reakce.
Zase to slovo - Měla. Arg! Přestaň s tím! Ukonči to! Brzy. Hned!
"Dost!" Zařval Lucien.
Všichni ztichli a překvapeně na Luciena zírali. Nebyl obvykle tím, kdo křičel.
"Byli ve městě lovci?" Zeptal se Parise a Reyese.
Reyes zavrtěl hlavou. "Žádné jsme nenašli."
"Dobře. To je dobře. Možná že je Maddox vážně všechny zabil." Spokojeně přikývl Lucien. "Ale Maddox zatím neví o bozích. Musíme mu to říct. Navíc, Aeron a já…včera v noci jsme něco udělali."
Aeronovo tělo okamžitě ztuhlo. "Řekli jsme, že jim to nepovíme."
"Já vím." Lucien si povzdechl, jeho trpělivost byla jasně u konce. "Rozmyslel jsem si to."
"Nemůžeš prostě jen tak změnit svůj názor!" Zařval Aeron a skočil před Luciena.
"Můžu a udělal jsem to," zněla odpověď. Ne tak docela klidná, ale měla k tomu blízko a byla olemovaná ocelí.
"O co jde?" Maddox mezi ně vstoupil a odstrčil je od sebe. Alespoň jednou nebyl tím, kdo na někoho vrhá obvinění a pěsti. "Poslouchám. Zmínili jste bohy. Vím, že byl Aeron předvolán. Předtím jsem byl příliš rozptýlený na to, abych chtěl slyšet detaily. Co tedy od něj chtěli?"
"Později," řekl Torin Maddoxovi, ale nespustil oči z Luciena. "Co jsi udělal, Smrti?"
"Vyklop to," přikázal Reyes.
Lucienova pozornost se neodvrátila od Aerona. "Po jejich reakci na Ashlyn, se musíme ujistit, že náhodou nenarazí na naše tajemství. Co si myslíš, že se stane, když to udělají?"
Dlouhou dobu Aeron neodpovídal. Napětí naplnilo vzduch, bylo hrobové, zlověstné.
Konečně přikývl. "Fajn. Ukaž jim to. Ale připrav se na válku, můj příteli, protože tohle nebude dobré."
"Někdo by nám to měl vysvětlit," dožadoval se Reyes, sledujíc je.
"Vysvětlení nestačí. Musím vám to ukázat." Lucien se vydal chodbou. "Tudy."
Prorocká slova, povzdechl si Maddox. Vrhl tázavý pohled na Torina, který tu noc řekl něco podobného. Víš co se děje? Naznačil mu ústy.
Ne, byla tichá odpověď.
Mohl hádat, že to nebude nic dobrého. Lucien nikdy nebyl tak tajemný. Zmatený, zaujatý, zvědavý, se Maddox ohlédl na dveře, za kterými byla skrytá Ashlyn, a pak následoval své přátele.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Katharine Katharine | 14. listopadu 2012 v 20:42 | Reagovat

Tohle je dokonalá kapitolka :D

2 Ewael Ewael | 14. listopadu 2012 v 23:05 | Reagovat

joho další další další :)

3 Kathy Kathy | 15. listopadu 2012 v 0:02 | Reagovat

Moc dekuju za preklad. :-)

4 Super Super | 16. listopadu 2012 v 18:32 | Reagovat

Ach ti muži:-D,bezva,ale už chci Madoxe a Ashlyn spolu0:):-D.díky

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama