Nejtemnější noc - Kapitola 5 1/2

12. listopadu 2012 v 18:31 | překlad Kerris, korekce Hanulla |  Nejtemnější noc (#1)


Někdy během té nekonečné noci, se Ashlyn postavila a začala kroužit dokola ve stísněné cele. Kotník bolestně pulzoval při každém kroku, čímž jí připomínal hodiny, které strávila tím, že se snažila vyšplhat na zasněženou horu. Také jí připomínal pocit naděje, který měla, ale ztrácela při každé z šesti ran meče.

Hledání únikové cesty bylo bezvýsledné. Nebylo tam žádné okno, jako to ve věži Rapunzel, ani žádné magické zrcadlo, kterým by mohla projít. (pozn. Překl. - odkaz na pohádky bratří Grimmů)Ani tu nebyly žádné mříže, skrz které by mohla proklouznout. Nebyl tu ani vyhrabaný tunel, kterým by propadla jako Alenka. Během cesty sem někde ztratila mobil. Ne, že by v téhle hradní hladomorně existoval signál.
A jak čas plynul, zdálo se jí, že se kolem ní temnota uzavírá pevněji a pevněji.
Alespoň že myši již nepískaly.
Prostě jen chci jít domů, pomyslela si, když se opět přitiskla k podlaze. Chtěla zapomenout na celý tento zážitek. Teď už s hlasy mohla žít. Bude s nimi žít. To, že se je snažila umlčet, ji stálo příliš mnoho. Její práci, možná. Možná i celoživotní přátelství s McIntoshem. Ale určitě ji to stálo kus rozumu.
Nikdy už nic nebude stejné.
Maddoxův bledý obličej bez známek života ji strašil, budil ji ze spánku. A tak to bude do konce jejího života. Bože. Slzy jí tekly po tvářích a zamrzaly pod náporem zimy. Kolik jich ještě poteče, než její slzné kanálky vyschnou? Kdy ta bolest v hrudi zmizí?
Prosím, jen mě nechte jít, blábolil hlas. Prosím. Přísahám, že se sem nikdy nevrátím.
Já taky, pomyslela si nešťastně.
"Byla jsi tu celou noc, ženo?"
Uplynul okamžik, otázka zůstávala bez odpovědi, když se Ashlyn snažila zorientovat. Ten hlas… Přísahala by, že byl ze současnosti, ne z minulosti. Hrubý, silný zvuk jí zněl v uších.
"Odpověz mi, Ashlyn."
Další okamžik trvalo, než si uvědomila, že to je hlas, který ji přišel děsit víc, než všechny ostatní. Hlas, který byl nějak zakořeněný v její mysli, i když ho slyšela předtím jen párkrát. Zalapala po dechu, její oči skenovaly tmu, hledaly…hledaly… ale nenacházely nic.
"Ashlyn. Odpověz mi."
"M-Maddoxi?" Ne, určitě ne. Tohle musel být nějaký trik.
"Odpověz na otázku."
Najednou se dveře otevřely a paprsek světla zaplavil celu. Ashlyn zamrkala proti té oranžovo-zlatavé záři, která jí zatemnila zrak. Ve dveřích stál muž. Jeho svaly na ni vrhaly vysoký, tmavý stín jako hrozbu.
Sladké ticho - ticho, s kterým se již setkala - ji zahalilo.
Položila dlaně na zeď a vytáhla se do stoje. Kolena se jí pod náporem šoku zakymácela. Nebyl…To nemohl být… To nebylo možné. Tohle přece nemohla ani zvažovat. To se stávalo jen v pohádkách.
"Odpověz mi," řekl muž znovu. V jeho hlase teď zaznívalo násilí, jako kdyby mluvil skrz dva hlasy. Dva temné, ostré, bouřlivé hlasy.
Otevřela ústa, aby reagovala, ale nevyšel z nich žádný zvuk. Tento dvojí hlas byl hrdelní, nezkrotný a přesto byl smyslnější, než v jejích nejdivočejších snech. Maddox. Nemýlila se. Třásla se, když si otírala oplakané tváře hřbetem ruky.
"Já tomu nerozumím," vydechla. Je to sen?
Maddox - ne, muž, protože tohle nemohl být Maddox, bez ohledu na to, jak měl podobný hlas - vstoupil do cely. Prudce se podíval na stranu, pryč od ní, jako kdyby potřeboval chvilku, aby se uklidnil.
Zlatavé sluneční paprsky nad ním tančily, uctivě hladily jeho krásnou tvář. To stejné tmavé obočí, stejné husté řasy a fialové oči. Stejnou křivku nosu a stejné svěží rty.
Jak se tohle mohlo stát? Jak její věznitelé vytvořili stejnou podobu muže, kterého včera večer potkala, jak dokázali vytvořit ty stejně divoké rysy? Jak dokázali vytvořit muže, který zastavil hlasy z minulosti pouhou přítomnosti?
Dvojče?
Oči se jí rozšířily. Dvojče. No jistě. Konečně něco, co dávalo smysl. "Zabili tvého bratra," vyhrkla. Možná, že to už věděl. Možná, že byl rád. Ale možná, jen možná, ji vezme do města a ona bude moc ten strašlivý zločin nahlásit jako svědkyně. Spravedlnost bude naplněna.
"Nemám bratra," řekl. "Ne pokrevního."
"Ale… Ale…" Maddox bude v pořádku, řekl ten nádherný muž. Zavrtěla hlavou. Nemožné. Viděla ho umírat. Ale anděl by mohl být znovu vzkříšen, že? Tvrdý knedlík se jí tvořil v krku. Muži v tomto domě rozhodně nebyli andělé, bez ohledu na to, co lidé z města tvrdili.
Jeho dychtivý a majetnický pohled jí klouzal po celém těle, nahoru a dolů, znovu a znovu. Zamračil se. "To tě tady nechali celou noc?" Jeho nálada byla během vteřiny temná, když se rozhlížel po cele. "Řekni mi, že ti alespoň dali deku a vodu, jen je dnes ráno odnesli."
Stále se třásla, když si přejela rukou přes obličej, aby si odrhnula stranou vlasy, které byly zašmodrchané. Pravděpodobně byla od hlavy až k patě pokrytá špínou. Jako kdyby na tom záleželo. "Kdo jsi? Co jsi?"
Dlouhou dobu nepromluvil. Stále si ji prohlížel, jako kdyby byla broukem pod mikroskopem. Znala ten pohled velmi dobře. Každý v Institutu ho měl v oblibě. "Ty víš, kdo jsem."
"Nemůžeš být on," trvala na svém, protože odmítala přijmout jinou alternativu. Nebyl jako ti démoni, kteří ho zabili. "Můj Maddox je mrtvý."
"Tvůj Maddox?" Něco ohnivého zablikalo v jeho očích. "Tvůj?"
Zvedla bradu, ale odmítala odpovědět.
Jeho rty se roztáhly do něčeho, co byl zřejmě úsměv, když k ní natáhl jednu ruku a pokynul na ni. "Pojď. Očistíš se, zahřeješ a já tě nakrmím. Potom…ti to vysvětlím."
To zaváhání jí dalo jasně najevo, že nemá v úmyslu cokoliv vysvětlovat. Měl na mysli úplně něco jiného a jeho tón napovídal, že to bude velmi vášnivé. Stála přimrzlá na místě a strach se jí zakusoval do morku kostí.
"Ukaž mi břicho," řekla, aby získala čas.
Jeho prsty na ni rychle pokynuly. "Pojď."
Jedna její část k němu chtěla jít, chtěla ho následovat kamkoliv ji povede. Vzhledem k tomu, že vypadal jako Maddox, a ať už byl Maddox čímkoliv, stále byl tím nejlepším, co ji kdy potkalo. Ale stále zůstala na místě. "Ne."
"Pojď."
Zavrtěla hlavou. "Zůstanu tady, dokud mi neukážeš své břicho."
"Já ti neublížím, Ashlyn." Jeho slova se odrážela od zdi a bylo v nich jasně slyšet nevyřčené "zatím." Ještě víc ji znervóznilo to, jak její jméno dekadentně splynulo z jeho jazyku, jako kdyby si nemohl pomoc, ale musel ho vychutnávat. Jako kdyby toužil po dalším ochutnání. "Ashlyn," zopakoval.
Skrz ni prošlo další zachvění a zamračila se. Netoužil po ní a ona si byla zatraceně jistá, že ona po něm taky ne. "Ty nejsi můj Maddox. Prostě nemůžeš být."
Ten intenzivní ohnivý záblesk se znovu objevil v jeho tváři. "To už je podruhé, co jsi mě nazvala tvým."
"Omlouvám se." Nevěděla, co jiného říct. Maddox ji zachránil před hlasy, alespoň na chvíli. A ona sledovala, jak umírá. Byli spolu propojeni. Byl její.
"Neomlouvej se." Znělo to skoro něžně. "Já jsem Maddox," trval na svém. "Teď pojď."
"Ne."
Zjevně otrávený z jejího odmítnutí, muž překročil zbytek vzdálenosti mezi nimi. Voněl po chlípné rozkoši a primitivních rituálech ve svitu měsíce. "Odnesu si tě přes rameno, pokud budu muset, přesně tak, jak jsem to udělal včera večer. Ale pokud to budu nucen udělat, nemůžu ti zaručit, že se z téhle cely dostaneš oblečená. Chápeš?"
Kupodivu jeho slova pro ni byla opojná, i když byla děsivá. Uklidňující, i když měla být zastrašující. Pouze Maddox mohl vědět, jak ji nesl. Než vstoupil do hradu a rozkřičel se na své vrahy, držel ji v náručí.
"Prosím," zjistila, že říká. "Jen mi ukaž své břicho." Čím více se jí bránil, tím více to chtěla vidět. Najde tam sešité rány? Hladkou pokožku?
Bude tam alespoň nějaký náznak, že byl tento muž znovu a znovu bodán?
Zpočátku nijak nezareagoval. Nakonec si povzdechl. "Zdá se, že já budu ten, kdo odtud nevyjde oblečený." Sáhl pro lem svého černého trička a pomalu…pomalu…ho zvedl.
I přes své naléhání, Ashlyn doposud nesebrala odvahu, aby odtrhnula pohled od jeho intenzivních fialových očí. Namlouvala si, že je to proto, že jeho oči jsou tak krásné a fascinující, až se v nich ztrácí a utápí. Ale věděla, že je to jen poloviční pravda. Jestli bude sešitý…jestli tam bude mít strupy…jestli je tohle opravdu Maddox…
"Chtěla ses podívat. Tak se podívej." Přikázal muž netrpělivě, když udělal krok vzad.
Udělej to. Podívej se. Kousek po kousku klesala pohledem. Viděla svalnatý krk, na kterém divoce bušil pulz. Klíční kost, která byla z většiny zakrytá černou látkou. Viděla, jak se jedna z jeho silných rukou svírá do pěsti, když držela látku přímo nad srdcem. Jeho bradavky byly malé, hnědé a tvrdé. Jeho kůže, kterou obdivovala v lese, byla tajuplně bronzová a plná provazců svalů.
A pak to uviděla. Šest zarudlých ran. Nebyly sešité, ale byly zarudlé a rozštěpené. Bolestivé.
Šokovaně se nadechla. Téměř v transu se natáhla. Její prst jemně přejel přes ránu, která se táhla přes jeho břicho. Cítila, jak proti jejím odřeným dlaním sálá teplo z hojící se rány. Ruka ji zabrněla.
"Maddoxi," vydechla.
"Konečně," zamumlal a couvnul, jako kdyby byla bomba, která hrozí výbuchem. Shrnul si tričko a zastínil tím zranění jejímu pohledu. "Teď jsi spokojená? Jsem tady a jsem velmi reálný."
On...Ne, ne "on"… Maddox. Není to jeho dvojče. Není to sen. Není to trik. Byl pobodaný, důkazy těch šesti pekelných ran sama viděla. Neměl tep. Nedýchal. A teď stojí před ní.
"Jak?" Zeptala se, protože potřebovala slyšet, jak to říká. "Nejsi anděl. Znamená to snad, že jsi démon? To je to, co někteří lidé říkají o tobě a tvých přátelích."
"Čím víc mluvíš, tím víc si stavíš vlastní šibenici. Už se mnou půjdeš?"
Půjde? Měla by? Po té narážce na šibenici? "Maddoxi, já…" Co?
"Ukázal jsem ti břicho. Na plátku jsi řekla, že se mnou půjdeš."
Měla opravdu jinou možnost? "Dobře. Půjdu."
"Nesnaž se utéct. Nelíbilo by se ti, co by se pak stalo." Po této výhružce se plynule otočil a vypochodoval ven z cely.
Ashlyn se na okamžik zarazila, než začala kulhat jeho směrem a snažila se držet se mu v patách. Ruce ji svrběly touhou znovu se ho dotknout, aby cítila život pulzující pod jeho kůží.
"Nikdy neodpovídáš na mé otázky," řekla. Jak pokračovali v cestě pryč z cely, ledový vzduch se postupně zahříval. "Jsi-li démon, ustojím to. Opravdu. Nebudu znechucená, ani nic podobného." Alespoň v to doufala. "Jen chci vědět, na co se mám připravit."
Žádná reakce.
Plavé sluneční paprsky pronikaly skrz vitráže oken, vrhající duhové odlesky na kamenné stěny. Únava a hlad ji musely oslabit, protože zaostávala několik kroků za ním. "Madoxxi," řekla prosebným tónem.
"Žádný rozhovor," odpověděl, ale jeho chůze se zpomalila, když stoupal do schodů. "Možná později."
Později. To nebylo zrovna to, v co doufala, ale lepší, než nikdy. "Připomenu ti to." Klopýtla a trhla sebou, když jí ostrá bolest vystřelila do kotníku.
Maddox se náhle zastavil. Než si uvědomila, co udělal, narazila do jeho zad a bolestivě vykřikla. Štípající pálení se okamžitě vrátilo, jiskřilo a nakažlivě se šířilo po její noze.
Zatímco se snažila najít rovnováhu, zasyčel, otočil se a propíchnul ji zlověstným pohledem. Jeho oči byly černé, fialová úplně zmizela, jako kdyby tam nikdy nebyla. "Ty jsi zraněná?"
Roztřásla se. Ano. "Ne."
"Nelži mi."
"Minulou noc jsem si vymknula kotník," tiše přiznala.
Jeho rysy změkly, když jeho pohled pomalu sjížděl po jejím těle, setrval na jejích ňadrech, než sjel ke stehnům. Na kůži jí naskočila husina. Bylo to, jako kdyby kousek po kousku odstraňoval její oblečení tak, že jí nezůstalo nic, než narůžovělá kůže. A jí se to líbilo. Srdce jí v hrudi divoce třepotalo a zvlhla mezi nohama.
Najednou ji přestalo zajímat jeho vysvětlení, přestala ji zajímat i bolest v kotníku a její nemohoucí svaly. Bradavky se jí napjaly a svraštily. Svaly na břiše se jí napínaly a zase uvolňovaly potřebou. Její kůže byla příliš rozpálená a těsná pro její kosti. Chtěla, aby ji objal, aby ji uklidnil, aby ji přitáhl k sobě.
O chvilku později si uvědomila, že se k němu natahuje.
"Žádné doteky." Uskočil, čímž rozšířil vzdálenost mezi nimi. Všechny náznaky jemnosti z něj vyprchaly. "Zatím ne."
Paže jí klesla k bokům, když v ní explodovalo zklamání. Žádné odpovědi, žádné doteky, tiše si mumlala, když bojovala proti té dekadentní radosti, která ji zavalovala při pomyšlení, že je konečně v blízkosti muže, který celou noc pohlcoval její myšlenky. Jeho teplo, to ticho… to byla smrtelná kombinace pro její zdravý rozum.
Jediné pohlazení, to bylo vše, co potřebovala - co bezpochyby chtěla - a přesto ji odhodlaně odmítnul.
"Co dýchat?" Zeptala se suše. "To můžu?"
Jeho rty sebou škubly, což zmírnilo jeho divokost. "Pokud to budeš dělat potichu."
Oči se jí zúžily na drobné štěrbiny. "No nejsi ty zlatíčko. Díky moc."
Ze zaškubání se stal úplný úsměv, který ji oslepil a vyrazil jí vzduch z plic. Byl nádherný. Naprosto fascinující. Ashlyn se přistihla, jak se k němu znovu natahuje - jak jí to mohl znovu udělat? - znovu byla v pasti. Toužila po kontaktu, ano, ano.
Potřebovala…
Potřebovala…
Ostře zavrtěl hlavou, humor byl náhle pryč. Zklidnila se, zlobící se na něj, i sama na sebe.
"Nejdřív potřebuji něco udělat, než začneme s doteky," řekl a jeho chraplavá, hluboká slova pro ni byla jako pohlazení.
"Co?" Zeptala se a zkousla si spodní ret, když fialová barva znovu stékala do jeho očí, zastiňující černou. Úžasné.
"Na tom nezáleží." Zamračil se a natáhl se, jako kdyby ji chtěl pohladit po tváři. Potom si uvědomil, co dělá a spustil ruku k boku, což bylo jako zrcadlová akce toho, co sama před okamžikem udělala. "Na čem záleží, je to, že mi na nic neodpovídáš. Byla jsi v té cele celou noc?"
Jeho opojná, mužná vůně jí zavanula k nosu, přitahovala ji blíž. Snažila se bránit se, vážně ano, ale zjistila, že se k němu naklání i přes jeho varování. "Ano."
Zuřivost opět potemněla jeho tvář. "Dostala si jídlo?"
"Ne."
"Dali ti deku?"
"Ne." Proč se staral?
"Ublížil ti někdo?"
"Ne."
"Dotýkal…se tě někdo?" Sval mu zaškubal v čelisti, jednou, dvakrát.
Její tvář se stáhla zmatkem. "Ano. Samozřejmě."
"Kdo?" Zeptal se. Na jeho tváři začala znovu ta šílená změna, pokroucená kostra problikávala, vířila pod jeho kůží, jako kdyby na sobě měl masku. Dokonce i jeho oči se znovu změnily. Černá překryla fialovou, pak se změnila na rudou a zlověstně zářila.
Krk jí zacpal další tvrdý knedlík, když se snažila popadnout dech. Ani v lese, ani když byl připoután k posteli a meč řezal jeho orgány, z něj nevyzařovala taková krutost.
Proč tady stále stojíš? Utíkej!
Jeho výraz se pokřivil, jako kdyby přesně věděl, co má v plánu udělat. "Ne," řekl a potvrdil tím její obavy.
"Jen mě tím víc rozzuříš. Za okamžik to přejde. Teď mi řekni, kdo se tě dotýkal."
"Všichni," donutila se říct, když zůstala stát na místě. "Alespoň myslím. Ale museli," spěchala s ujištěním. Nemohla uvěřit, že bránila jeho vrahy, ale zdálo se to jako ten nejrychlejší způsob, jak ho uklidní. "Byl to jediný způsob, jak mě mohli dostat do té cely."
Uvolnil se, ale jen mírně. Kostra postupně ustupovala a červená záře mizela z jeho očí. "Nedotýkali se tě sexuálně?"
Zavrtěla hlavou a sama se trochu uvolnila. Takže byl naštvaný na muže, ne na to, že se jim bránila.
"V tom případě jim dovolím žít. Stěží." Zapomněl na svou sebekontrolu, vzal její tvář do dlaní a přinutil ji, aby se na něj podívala.
Znovu zažila ty elektrické výboje, když jí jeho horký dech ovíval nos. Byl tak velký, že vedle něj vypadala jako trpaslík a ramena měl tak široká, že se cítila pohlcená.
"Ashlyn," řekl něžně.
Ta rychlá změna od bestie k laskavému gentlemanovi byla matoucí.
"Nechtěl jsem o tom mluvit, ale teď jsem přišel na to, že potřebuji hned znát tvou reakci." Dlouze se odmlčel, zatímco se na ni díval. "Minulou noc jsem zabil čtyři muže. Ty, co tě sledovali."
"Sledovali mě?" Že by ji někdo viděl odcházet z Ústavu a šel za ní? Copak oni - najednou jí došel význam jeho slov. Zalapala po dechu, když jí po páteři sklouzla obrovská vlna šoku. "Ty jsi je zabil?"
"Ano."
"Jak vypadali?" Dusila se. Pokud byl kvůli ní zabit doktora McIntoshe… Stiskla rty, aby zarazila bolestný sten.
Maddox muže popsal - byli to vysocí, silní bojovníci - a v tu chvíli se postupně uvolňovala. Většina zaměstnanců, které v Ústavu potkávala, byli staříci, stejně jako McIntosh. Mnozí z nich byli bledí, řídnuly jim vlasy a nosili brýle, protože měli oslabené oči z neustálého zírání do počítače. Úleva do ní narazila, z čehož se cítila provinile. Včera v noci tu zemřeli lidé. Nemělo by jí záležet na tom, jestli je znala, nebo ne.
"Proč jsi něco takového udělal?"
"Byli ozbrojeni a toužili po boji. Měl jsem na výběr - buď bych je zabil, nebo by oni zabili mě."

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 lily lily | 12. listopadu 2012 v 20:21 | Reagovat

milujem túti poviedku, strašne sa teším na pokračovanie, díky moc za preklad.

2 Kathy Kathy | 12. listopadu 2012 v 20:22 | Reagovat

Moc dekuju za preklad. Uz se tesim na pokracovani. :-)

3 Soňa Soňa | 12. listopadu 2012 v 20:41 | Reagovat

Nádhera,jůůů už se těším na pokračování hrozně mooooc,Madox mňam:-D.děkuju za super překlad:-D

4 jane jane | 12. listopadu 2012 v 21:20 | Reagovat

Madox je úžasný a Ashlyn ho dufam skrotí len pre seba :) dakujem za preklad, ste uzasne baby!

5 Ewael Ewael | 13. listopadu 2012 v 11:13 | Reagovat

je super, už se těším na další :)

6 Katharine Katharine | 13. listopadu 2012 v 18:09 | Reagovat

Miluju tuhle povídku! Bude další kapitola ještě dnes? :)

7 Kerris Kerris | E-mail | 13. listopadu 2012 v 18:31 | Reagovat

[6]: Uf, mela by byt? Nevim... Prelozena je, takze zalezi, jestli Hanca dnes stihne udelat korekci... :) je ted nekde venku a ja nevim, kdy se vrati :)

8 Katharine Katharine | 13. listopadu 2012 v 18:44 | Reagovat

Bylo by celkem super kdyby byla :D Skončilo to dost napínavě :D

9 Kerris Kerris | E-mail | 13. listopadu 2012 v 18:47 | Reagovat

[8]: tak to se ti nebude libit jak celkove konci 5 kapitola, ta konci jeste napinavejs :D ... Neboj, bude to tu bud vecer nebo nejpozdeji zitra... Uz pracuju na 6 :) chybi me 5 stranek do konce :P

10 Katharine Katharine | 13. listopadu 2012 v 18:52 | Reagovat

Dík no :D to tu zase budu každou půl hodinu :D ty kapitoly končí čím dál zajímavěji! :D

11 Kerris Kerris | E-mail | 13. listopadu 2012 v 18:57 | Reagovat

[10]: :D Tak ja ti to ulehcim, kapitoly budou naskakovat vetsinou pres vsedni dny :) ... Mam to rozdelene... pres tyden prekladam Lordy a pres vikend prekladam knizky od Sherrilyn Kenyon :)

12 Katharine Katharine | 13. listopadu 2012 v 19:02 | Reagovat

To nic nezmění :D ..je to zvyk + čtu i SK :D

13 Kerris Kerris | E-mail | 13. listopadu 2012 v 19:06 | Reagovat

[12]: Ah :D No, ja ted prekladam 2 knizky z Ligy a celou serii Lordu ... Akorat vubec nestiham, protoze Hance porad sebevedome tvrdim, ze stihnu prelozit oba dva dily Ligy, co me jeste chybi, nez vyjde 7 dil :D (ten ma vyjit nekdy na konci prosince a me chybi 100 stranek z 5dilu a 6 dil ma 600 stran) *tralala* :D

14 Katharine Katharine | 13. listopadu 2012 v 19:08 | Reagovat

Šikovná :D myslíš, že to zvládneš? :D

15 Kerris Kerris | E-mail | 13. listopadu 2012 v 19:13 | Reagovat

[14]: No, muj rekord byl 64 stranek za den... ale i tak myslim ze ne, protoze taky musim chodit do skoly, spat, jist a podobne veci.. :D

16 Katharine Katharine | 13. listopadu 2012 v 19:20 | Reagovat

To je hodně :D jaká série a jaká kniha od SK se ti líbí nejvíc?? :D

17 Kerris Kerris | E-mail | 13. listopadu 2012 v 19:27 | Reagovat

[16]: 6 dil Ligy, Darlingovo pribeh... Je to jedina knizka, ktera me kdy rozbrecela a fakt me to vzalo za srdce a hrozne se tesim, az ji budu prekladat... Myslela jsem si, ze Ashovo pribeh nic v krutosti nepredci, ale to co se stalo Darlingovi, to ...neda se to slovy vypovedet a fakt obdivuju, ze si uchoval alespon pulku rozumu (Nhtno rict, ze v knizce je asi v 60% naprosto nepricetnej a silenej a ja se mu nedivim :D)... Co tobe?;)

18 Katharine Katharine | 13. listopadu 2012 v 19:37 | Reagovat

Tuším že Acheron :D ...hele kdy že se bude překládat ten 6 díl? :D :D :D

19 Kerris Kerris | E-mail | 13. listopadu 2012 v 19:39 | Reagovat

[18]: Sakra... nemas icq nebo alespon mail? At to tady nespamujem... kdyztak mi napis bud na 290205599 nebo na k-jarova@seznam.cz :P

20 Katharine Katharine | 13. listopadu 2012 v 19:40 | Reagovat

Taky mě to už napadlo :D

21 Hanulla Hanulla | E-mail | Web | 13. listopadu 2012 v 20:58 | Reagovat

Hanča je zázrak, Hanča zvládá všechno a proto tu další kapitola bude co nevidět. :-D
Jinak - ty to přeložit zvládneš - máš mě a já tě k tomu dotlačím!!! :D

22 cheap wedding dresses cheap wedding dresses | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 11:40 | Reagovat

Great blog with very informative stories. I have bookmarked this site for future.
http://www.askdresses.org

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama