Nejtemnější noc - Kapitola 12

29. listopadu 2012 v 12:07 | překlad Kerris, korektura Hanulla |  Nejtemnější noc (#1)


Maddox sevřel Ashlyn v podpaží a zvedl ji ze země. Svými zuby jí rozkousl podprsenku ve středu. Jemný materiál se snadno roztrhl a podprsenka spadla, odhalujíc ten nejvíc sexy pár prsou, který kdy viděl.

Byly trochu plnější, než aby mu padly do ruky, s růžovými špičkami na bradavkách, které prosily, aby je okusil. Nemohl se ani chvilku udržet. Všechno v něm prasklo, potřeboval kontakt. Byl víc než jen zoufalý.


Vsál jedno pevné poupátko do úst, obklopil ho horkou, vlhkou intenzitou. Ashlyn zasténala. Zaklonila hlavu a prohnula se k němu s prosbou, aby pokračoval. Dovolil svému jazyku kmitat a máchat se sem a tam, než ochutnal druhou, díky čemuž z ní vyloudil stejné zasténání.

Jeho krev hořela, chtěl více, ale postavil ji zpět na nohy a postrčil ji k umyvadlu. Brzy. Beze slova jí podal zubní kartáček, který pro ni předtím sehnal a vzal si svůj. Chtěl, aby to pro ni bylo perfektní.

Zdála se omámená, vratká, když se na něj zmateně podívala. Pomalu její tváře zrůžověly rozpaky. Proč? Vyčistili si zuby a využili ústní vodu. Poté, stála Ashlyn před zrcadlem a držela se umyvadla, jako kdyby nevěděla, co dál a bála se zeptat.

"Dolů," řekl a sevřel vrchol jejích kalhotek. "Prosím."

Zdála se nervózní, když je stahovala přes boky a vystupovala z nich.

Bohové. Málem se v křiku zhroutil na podlahu do vděčné hromádky. Malý trojúhelníček medově zbarvených chloupků, lahodně zakulacená stehna. Nozdry se mu rozšířily z její krásy a znovu ji zvedl. Tentokrát, nicméně, ji postavil do sprchového koutu a zatáhl kolem nich závěs. Zalapala po dechu, když do ní voda narazila a pak zasténala v extázi, když horká voda jemně bušila do její kůže. Přál si, aby tohle zasténání způsobil on.

Brzy, slíbil znovu sám sobě. Brzy.

Vstoupil za ní. Byla už promočená, vlasy měla přilepené k elegantní křivce zad. Její zadeček byl dokonale zakřivený a plný tak akorát, aby ho mohl sevřít v dlaních. Líbilo se mu to, líbilo se mu, že není kost a kůže.

"Tak krásná," řekl, ale pochyby ho najednou naplnily. Měl by ji otočit, nebo by měl zůstat stát takhle? Měl by ji stáhnout k zemi, nebo ji nechat stát? Byla to jeho první sprcha se ženou a on si nebyl úplně jistý, jakým nejlepším způsobem na to jít.

Moje. Udělej…cokoliv.

Tisícileté instinkty a fantazie nad ním převzaly moc, když uzavíral veškerou vzdálenost mezi nimi a přitiskl svou erekci do rýhy jejího zadečku. Rozechvěle vydechla. Natáhl se kolem ní a popadl borovicí vonící mýdlo, které používal každé ráno, aby spláchl účinky svého půlnočního procesu.

Snažila se k němu otočit, ale uzamkl ji na místě a opřel si bradu o temeno její hlavy. Zpočátku ztuhla. Postupně, se proti němu začala uvolňovat. Byl už teď na hraně a nechtěl sám sebe táhnout ještě dál. Přesto. Sotva dokázal udržet démona pod kontrolou, protože se zdálo, že by nejradši vyskočil z jeho těla a dotýkal se jí sám.

"Ty si byla stvořena pro sex, že?" Zavrněl jí do ucha. Lehce olízl delikátní křivku jejího ouška.

"Myslím, že to zjistíme," odvětila mezi přerývavými nádechy.

Určitě byla stvořena pro něj. Opravdu. Více perfektní Vábničku nemohli vybrat. Jestli byla poslána, aby odvedla jeho pozornost, tak byla úspěšná. Jestli byla poslána, aby zjistila něco o jeho přátelích a o něm, fajn, tak to se jí podařilo taky. On jí řekl víc, než řekl kdykoliv komukoliv jinému.

Jestli byla poslána, aby ho potrestala, no, tak to dělala taky. Nikdy se sám za sebe víc nestyděl. Měl by teď být úplně někde jinde a měl by dělat něco jiného. Místo toho, byl tady. Bude se milovat s Ashlyn. A nestaral se o důsledky.

S rukama stále nataženýma přes její ramena, si napěnil ruce. Postavil mýdlo zpátky na držátko a začal pomalu - opravdu pomalu - očišťovat její tělo od hlavy až k patě. Jeho namydlené prsty kroužily kolem jejích bradavek, dál podél měkké křivky jejích boků, až na sladké zakulacené bříško.

Znovu vydala další sténavý zvuk, tentokrát dychtivý zároveň a tentokrát to bylo jen díky jemu. Její hlava mu klesla na rameno a úplně se mu otevřela, ve vítající pozici, která říkala: dělej si semnou co chceš.

"Líbí se ti, když tě někdo omývá?" Zeptal se.

"Ano."

"A jsi ještě špinavá?"

"Ano."

"Kde?"

"Všude," byla chraplavá odpověď.

Málem se usmál. Málem. Jeho touha byla příliš temná na humor. Kromě temnoty se v něm mísilo okouzlení a úcta.

Jeho dotek byl drsnější, než měl v úmyslu, když jí mydlil ruce. Nezdálo se, že by jí to vadilo. Viděl, jak přivřela oči a okusovala si spodní ret, nezvučné malé vzdechy jí každých několik vteřin uklouzly ze rtů.

"Už ses někdy předtím sprchovala s mužem?" S namydlenýma rukama, klesl na kolena.

Ztuhla. A pak zašeptala: "Ne."

Byl za to rád. Objeví tedy to potěšení společně. Ani předtím, než se démon stal jeho součástí, neprokazoval ženám něhu. I předtím si je bral rychle. Byly pro něj příležitostným potěšením, ničím víc. Něčím, co chtěl, ale pak už nepotřeboval.

Po prokletí se láska stala nemyslitelnou záležitostí. Vždycky se bál, že se démon projeví, když se bude v ženě utápět. Teprve v tu chvíli si uvědomil, jak byl čas vzácný a jak si měl užívat života, když měl ještě šanci.

Nikdy neměl větší strach z démona, než právě teď, ale nenechal se tentokrát odradit od toho, aby si to vychutnal. Užije si to. Pro většinu žen byl příliš tvrdý, příliš hrubý na to, aby ho zvládly, ale přísahal, že to tak s Ashlyn nebude.

Budu kontrolovat sám sebe, ať to stojí cokoliv. Budu kontrolovat démona. Políbil křivku dolní části Ashlyniných zad a pak si prolízával cestičku k jejím obratlům.

"Hmm," vydechla. "To…To se mi líbí."

Jemu se to líbilo taky.

Jemu se na ní líbilo všechno.

Když jí mydlil lýtka a stehna, musel se kousat do vnitřku své tváře, aby vydržel nekousat do ní. Smysl si pěnu z rukou. Nemohoucí už ani chvíli odolat, vsunul do její horkosti dva prsty.

"Oh. Oh!" Odskočila od jeho erotického kontaktu, ale rychle se k němu vrátila, opřela se a roztáhla nohy ještě víc, čímž tiše žádala o více.

Byla stejně kluzká, jako pěna na jejím těle. Pohladil ji a jemně stiskl její zduřelé jádro. Zachvění s ní otřáslo. "Stále se ti to líbí?" Zeptal se. Napětí skrz něj prorazilo.

Vezmi si ji. Vezmi si ji hned.

"Miluji to. Miluji to," řekla zpěvavě.

Vsunul prsty hluboko, tak hluboko, jak jen mohl. Zalapala po dechu jeho jméno.

"Těsná," řekl skrz zaťaté zuby. Málem si myslel, že cítil…Ne, určitě ne. "Žhavá."

"To je dobré. Tak dobrý pocit."

Každou chvíli bude stravován plamenem - plamenem žhavějším, než ty, proti kterým bojoval v pekle. Třásl se ještě víc, než předtím. Byl tvrdý, tak bolestně tvrdý. Byl připravený.

Pokud reagovala tak silně jen na to, že ji vyplnil svými prsty, jak bude reagovat, až ji naplní jeho penis?

Nepřestával. Nemohl přestat. Se zaskřípěním zubů do ní klouzl dalším prstem, roztahoval ji…a v tu chvíli už nemohl popřít bariéru, která ji označovala jako pannu. Jeho rty se zkroutily do silného zamračení. Jeho hlava se naklonila na stranu a on zjistil, že zmateně zírá mezi její nohy.

Panna? Určitě ne. Byla to dospělá žena. Ale tu bariéru nemohl vyvrátit.

Vytáhl z ní prsty a vstal. Znovu se jí nedotkl, jen si ji prohlížel od hlavy až k patě. Stejně jako on, se chvěla.

Tisíce myšlenek spadalo do jeho horečnaté mysli. Jak mohla být tak nádherná žena stále pannou? A proč by lovci poslali nezkušenou ženu, aby ho pokoušela?

Nevěděla by jak.

Proč by bohové posílali pannu, aby ho potrestali? Nebylo by to spíš trestání té panny?

Očividně zmatená jeho náhlým zastavením, Ashlyn natáhla krk a jejich oči se setkaly. Radost a bolest v jejích krásných rysech bojovaly o nadvládu. "Udělala jsem něco špatně?"

Zavrtěl hlavou, protože ještě nebyl připravený mluvit. Sobectví poskakovalo v každé jeho buňce. Žádný muž do ní nikdy nepronikl. Žádný muž nikdy neochutnal její sladkost.

"Tak proč jsi tedy přestal?" Úplně se k němu otočila a on viděl její bradavky, tvrdé, růžové a vlhké. Natahovaly se k němu, žebrající…žebrající…

Chtěl si vzít její panenství a nikdy ji nepolíbil, uvědomil si. Každá žena, Vábnička, dokonce i boží trest, si zasloužila lepší jednání. A právě teď nevěřil tomu, že by něco z toho byla.

Ale byla v tom lese a šli po ní čtyři lovci. To se nějak propojovalo, tím si byl jistý, ale teď přemýšlel - jak? Mohla být Ashlyn jejich cílem?

A pokud ano, tak proč? Neměla v sobě démona, to by vycítil. Nebo ne? Už to nevěděl. Nevěděl nic jiného, než že každým vláknem svého bytí chce tuto ženu. Bylo to tak od prvního okamžiku, co ji spatřil. Něco uvnitř ní ho hluboce ovlivňovalo. Dokonce to ovlivňovalo jeho démona.

"Maddoxi?"

Tak moc si chtěl vzít její panenství, ale neudělá to. Ne dnes. Ne, když sotva pár hodin zpátky byla nemocná. Ne, když si nebyl jistý, jak by reagoval na to, když by byl uvnitř ní a byl její první. Byla pro něj také první. Nikdy předtím si nevzal pannu. Bude muset najít ten nejlepší způsob, jak na to jít a jak udrží Násilí stranou. Démon by si vychutnával, kdyby mohl Ashlyn působit chvilkovou bolest. Nebo ne? Možná, že bude muset sám sebe svázat.

Ale pokud šlo o dnešek…

Zatlačil ji na chladné dlaždice. Ty její překrásné velké hnědé oči se rozšířily. I když se jeho rty ještě plně nevyléčily, políbil ji. Otevřela ústa překvapením a pak dychtivě přivítala jeho jazyk uvnitř. Strčil ho dovnitř, zaklonil její hlavu a dostával se jazykem hlouběji, aby si mohl brát víc a aby jí dával přesně to, co potřebovala. Její chuť ho trápila, byla tak mátová a ženská.

Mezi nimi se objevilo jiskření.

Zalapala po dechu a on tek zvuk spolkl. Jeho hruď se tiskla k jejím ňadrům, její bradavky byly tak tvrdé, že ho bodaly do kůže. Cítil nevyrovnané bušení jejího srdce.

Pokrčil se v kolenou, přitiskl se k ní a třel svou erekci proti ní. Znovu zalapala po dechu. Zachvěla se. Její ruce se mu zamotaly do vlasů, držela ho a přitahovala si ho blíž. Jejich zuby do sebe narazily, ale polibek pokračoval…vůbec nepřestával…trval věčně… polibek plný kouzla, snů a ohně.

Ach ano, ohně. Tam bylo tolik ohně. Bylo to žhavé. Spalovalo ho to. Uvnitř něj zuřilo peklo. Kousnul ji do spodního rtu, nemohl se zarazit, i kdyby chtěl. Už nechtěl sám sebe zastavovat. Kapička krve mu sklouzla na jazyk. Vychutnával si tu kovovou příchuť.

To bylo dobré, tak dobré.

Zasténala a oplatila mu kousnutí, vracela mu jeho temnou vášeň svou vlastní, což ho překvapilo. Buď jemný, uklidni se. Sevřel její tváře a nutil se k tomu, aby byl jemný a naklonil jí hlavu na stranu. Olizoval si štiplavou cestičku dolů po její čelisti, přes klíční kost a to byla téměř jeho zkáza. Její pleť byla jako droga a jediné malé ochutnání ho nutilo dělat více. Chtěl všechno.

Prohnula se proti němu, lapající po dechu. Odtáhla se, ale lapala po dechu stále. A znovu se proti němu prohnula. Jeho erekce hledala mezi jejíma nohama, zoufale se snažila vstoupit.

Ne, ještě ne. Nevinná, pamatuješ? Ona je nevinná.

Její zuby se ponořily do jeho klíční kosti a on se v tu chvíli málem udělal. Téměř se na místě rozlil. Byla tak divoká, šílela po uvolnění. Její prsty se pohybovaly na jeho zádech, tiskly ho, hnětly. Její nehty poznamenávaly jeho kůži.

Nemyslel si, že by si byla vědoma toho, co dělá. Její hlava sebou házela ze strany na stranu a oči měla zavřené. "Dám ti uvolnění," řekl jí, bojující o vlastní kontrolu.

"Ano, uvolnění." Pustila ho a chytila svá vlastní prsa, mnula si bradavky mezi prsty.

Ještě nikdy neviděl nic víc erotického.

"Jen se mě dotýkej," přikázala mu ostře. "Nepřestávej s dotyky."

"Budu. Potřebuji…chvilku." Sevřel prsty kolem své erekce, protože věděl, že pokud se neudělá, tak jí roztáhne nohy a vezme si ji. Zapumpoval jednou, dvakrát. Zasyčel.

"Maddoxi. Pospěš si!"

"Rukou, nebo ústy?" Zeptal se a jeho slova byla sotva slyšitelná. Voda do ní stále narážela, sklouzávala jí po bříšku a vábila ho, aby sledoval ten potůček a pil z něj.

"Co…co?" Přinutila se otevřít oči a podívala se na něj a pak se podívala na sebe. Když si uvědomila, co dělá s rukama, padly jí k bokům a začervenala se.

"Mám se tě dotknout svýma rukama, nebo ústy?" Pokračoval v pohybech vlastní ruky, dolů po jeho naběhlé délce, přející si, aby to byla její ruka. Nebo její ústa. Její tělo.

"Rukou?"

Nevěděl o lidech mnoho, ale poznal pravou touhu, Chtěla ústa. A on to chtěl taky. Ta potřeba jí pravděpodobně způsobovala rozpaky, ale on ji brzy přemůže.

Podruhé padl na kolena.

"Co to děláš?" Zašeptala pobouřeně. Nicméně, ve spodních tónech jejího hlasu bylo slyšet vzrušení.

Spíš než aby odpověděl, olízl ji přesně tam, kde ho potřebovala. To bylo něco, co už léta chtěl ženě udělat, ale neodvážil se riskovat to, protože měl příliš velký strach z reakce Násilí. V této chvíli byl příliš uchvácen na to, aby se bál a najednou byl tak rád, že čekal. Ashlyn chutnala jako čistá, nevinná žena. Chutnala po medu. Po vášni a kluzkém horku. Omamná, návyková. Jeho.

"Ústy," vydechla. "Ústy. Rozmyslela jsem si to."

Znovu jí olízl a její bříško se zachvělo. Položila dlaně na plochu dlaždic vedle sebe a držela se na nohou. Její boky se prohnuly dopředu, hledající jeho jazyk. Dal jí ho. Jednou rukou stále přejížděl po svém penisu, zatímco cucal její žhavý střed. Zasténala, vlnila se, svíjela se.

"Víc?" Zeptal se.

"Víc. Ano. Prosím."

Byla tak blízko, tak blízko. Cítil, jak se řítí směrem k uvolnění, když ochutnával tu hojnou sladkost. Kousni. To nutkání ho děsilo. Přestal se hýbat. Frustrovaně se rozkřičela a on sevřel svou čelist tak pevně, že ho to zabolelo.

Kapky vody mu spadaly přes řasy na bradu. Chtěl je odsunout, aby jí mohl vidět jasněji, ale nechtěl pohnout s žádnou ze svých rukou. Vzduch mu spaloval hrdlo, plíce. "Řekni mi, že mě chceš." Zatím se plánoval uklidnit se.

"Chci tě," Vykřikla Ashlyn. Dívala se na něj, jako by nemohla uvěřit, že se o tom baví zrovna teď a tady.

"Řekni, že mě potřebuješ."

"Potřebuji tě."

"Řekni, že mě nikdy nezradíš."

"Nikdy tě nezradím."

Alespoň nezaváhala. Něco v něm změklo, roztavilo se. "Kde chceš být?" Zeptal se, jeho slova zněla skoro jako prosba. Potřebuješ mě tak moc, jako já potřebuji tebe.

Možná že to způsobila voda. Nebo to byla pára. Ale přes její oči jako kdyby spadla mlha a opona plná zranitelnosti jí poznačila obličej. "S tebou," odpověděla. "Jen s tebou."

Oba, muž i démon, se potáceli okouzlení jejími slovy. Pokořeni. Maddox znovu zabořil obličej mezi její nohy, jeho jazyk si razil cestu hlouběji, než předtím. V extázi vzdychala a jedna z jejích nohou se mu obtočila kolem zad. Její pata se mu zarazila do ramene, ale jemu to bylo jedno. Dokonce se mu to líbilo.

Její touha mu stékala do krku, když ji okusoval. Nemohl sám sebe teď zastavit. Byl bezmocný proti svým činům. Nechtěl jí ublížit, a ani démon nechtěl. Pro jednou byli ve shodě, oba ji chtěli jen potěšit.

Došla na okraj. A spadla. Orgasmus otřásl celým jejím tělem. Její vnitřní stěny mu stiskly jazyk, držely ho v zajetí těchto bran do nebe. A když vykřikla jeho jméno, udělal se také. Horké sperma z něj vystříklo a dopadalo na sprchový kout. Jeho tělo se prudce otřásalo, svaly se napínaly a drtily jeho kosti v železném sevření. Nikdy se necítil tak dobře. Nikdy se necítil tak dokonale.

Vteřiny, minuty - hodiny? - uběhly. V téhle bezčasové věčnosti se stal Rozkoší. Nebyl ovládaný Násilím. Byl to prostě jen muž, který toužil po této ženě. Muž, který žil ve světě, kdy světlo vždy zlikvidovalo tmu a dobro vždy zvítězilo nad zlem.

Kdyby jen…

Když otevřel oči, byl to znovu Maddox. Opět mu vládla tma, žil ve světě, kde půlnoc vždy triumfovala a zlo se mu smálo do tváře.

Byl stále na kolenou. Ashlyn byla stále nad ním. Slyšel, jak lapala po dechu, a uvědomil si, že sám sotva popadá dech. Stoupnul si na nohy s vědomím, že nejsou schopné přestat se třást.

Ani Ashlyniny. Její víčka byla zavřená, z řas se staly mokré hroty. Kolem ní byla blažená, uspokojená aura, ale nemohl se zbavit té náhlé myšlenky, že byl příliš hrubý a že mohl být jemnější. Že se mohl víc snažit.

"Prosím, podívej se na mě," řekl.

Stejně jako motýlí křídla, se její řasy s třepotáním otevřely. Ty oranžové koule na něj hleděly, zatímco si okusovala spodní ret a na tváři měla výraz nejistoty. "Ano?"

"Ublížil jsem ti?" A horší otázka. "Lituješ toho?"

"Ne a ne." Usmála se zářivě a její úsměv na něj působil jak sluneční svit v temných zákoutích noci.

"Jak to, že jsi ještě panna?" Zeptal se omámeně.

Pomalu, její úsměv zmizel. Oči zahalily rozpaky, které je ztmavily do hnědé, až černé vířící bouře. "Nechci o tom mluvit."

"Prosím."

Podívala se dolů na své nohy, skrývající své emoce, tu bouři. "Nikdy jsem po tobě neměla chtít, ať mě prosíš, místo rozkazů. To je neodolatelné!"

To si musí zapamatovat.

"Možná, že jsem ti to měla říct předtím, než jsme… ale…"

Jeho žaludek se zkroutil. Chtěl slyšet její přiznání, že? Ano. Vážně chtěl? Teď ne. Vypnul vodu a přitiskl ji k dlaždičkám. Nemohl předvídat reakci svého démona na tuhle bytost, pokud mu řekne, že tohle krásné stvoření se proti němu spiknulo. "Ashlyn…"

"Ne," řekla a zavrtěla hlavou. "Poslouchej mě. Jen mi slib, že mě nebudeš nenávidět, jo a pokus se pochopit, že si nemůžu pomoct." Pauza. Roztřesený dech. "Tady to je. Nejsi jediný, kdo je posedlý něčím, co nemůže ovládat. Já slyším hlasy. Když stojím na místě, kde proběhl rozhovor, slyším každé slovo, které kdo pronesl, bez ohledu na to, kolik od té doby uplynulo času." Její oči kmitaly kamkoliv jinam, jen ne na něj, zatímco mluvila.

Maddox poslouchal, šokován až do morku kostí. Nepřiznávala se k lovcům, ani bohům, ale k hlasům. Věděl, hluboko uvnitř, že její slova nejsou lži. Bylo to příliš složité a příliš snadno by se to dalo vyvrátit; pravdou bylo, že Vábničky by se rozhodly pro něco méně nevyvratitelného. Víc než to, to co mu popisovala, mu začalo dávat smysl a několik kousků skládanky ze včerejší noci zapadlo dohromady.

Což znamenalo, že se ho předtím snažila ochránit. Ne kvůli postranním úmyslům, ale protože chtěla. Úžas jím protékal. Úžas, úleva a radost.

Teď už chápal, proč nebyla nijak rozrušená, když přiznal, že zabil ty muže. S největší pravděpodobností je ani neznala. A měl podezření, že oni doufali, že ji chytí a využijí její schopnost ve svůj prospěch.

Jeho prsty svrběly po noži, když je chtěl znovu zabít. Uklidni se. Mohli pracovat pro Ústav a ona by si to ani neuvědomila. Ne, to nemohla být pravda. Dali by o sobě vědět, když k ní byli tak blízko, aby ji viděli i slyšeli.

"Proč ses bála, že tě budu nenávidět?" Zeptal se.

"Slyším tajemství," zašeptala. "Je tak těžké mít nějaké přátele, víš? Lidé, kteří vědí, co dokážu, se mnou nechtějí mít nic společného a lidé, kteří to nevědí, neumí přijít na to, jak se semnou mají vypořádat."

Osamělost v jejím hlase ho hluboce ovlivnila. Chápal to. Ale ani jemu se nelíbilo pomyšlení na to, že by věděla - že by slyšela - o násilnostech, které dělal v průběhu let. "Jaké tajemství o mně si slyšela?" Snažil se udržet svůj hlas lehký, ale zcela to nezvládl.

"Žádné. Přísahám." Dívala se na něj s vytřeštěnýma očima. "Když jsem kolem tebe, svět je tichý."

To už předtím říkala. Vzpomněl si na výraz v její tváři, když se k ní poprvé přiblížil. Byla to úplná blaženost. Vychutnávala si ticho, přesně jak tvrdila. Ta znalost ho pokořila a zmátla ho, ale pod oběma emocemi vládla neotřesitelná pýcha. On jí pomohl. On, který nebyl schopen bojovat proti svým vlastním trápením, nějak pomohl tomu jejímu.

"Řekla si, že slyšíš tajemství. Jaké si slyšela o nás?"

"Už jsem ti to říkala. Většina z lidí ve městě vás považuje za anděly. Někteří vás považují za démony. Ale všichni jsou z vás užaslí."

"Nehodlají na nás zaútočit?"

"Ne, alespoň jsem nic takového neslyšela."

"Dobře." Roztáhl své ruce kolem jejího pasu, zvedl ji a postavil stranou ze sprchového koutu. Vylezl vedle ní a vzal ze skříně ručník. Poté, co jí ho zabalil kolem ramen tak, aby ji materiál obaloval a zahřál ji, popadl jeden i pro sebe.

"Dobře? To je vše, co mi k tomu řekneš?" Zeptala se.

"Ano."

Překvapení způsobilo, že jí čelist spadla a zírala na něj s otevřenými ústy. "No teď, když sem ti to řekla, bych ráda zavolala svému šéfovi a dala mu vědět, že jsem v pořádku."

Maddox zavrtěl hlavou. "Obávám se, že to není možné. Nikdo nemůže vědět, že jsi tady. Je to pro tvou, i naši bezpečnost."

"Ale…"

"To není předmět k diskuzi. Odpověď teď i kdykoliv jindy je ne."

Její ústa se opět otevřela, jako kdyby se chtěla hádat. Ale nakonec řekla jen. "Dobře."

Z jejího tónu poznal, že to tak není. Nejspíš měla v úmyslu ulovit telefon v okamžiku, kdy se k ní obrátí zády. Ženy. Poprvé pochopil, co měl Paris na mysli tím, že to slovo pronášel jako prokletí. Povzdechl si. "Přísahám ti Ashlyn, že je to ta nejlepší možnost pro všechny zúčastněné."

Odvrátila se od něj a utřela si ruce do sucha. Její pohyby byly příliš pomalé, příliš vyměřené, jako kdyby její mysl byla daleko.

"Co se děje?"

"Spousta věcí. Musím zavolat svému šéfovi a já ten telefon najdu. Ty mě nemůžeš zastavit."

"To je…"

Teď ho přerušila. "A dokonce ani ty, nesmrtelný, si musíš myslet, že jsem divná, po tom všem, co jsem ti řekla, takže nevím, proč to popíráš."

Utřel si mokré vlasy a omotal si ručník kolem krku. "Ty nejsi divná. Myslím, že jsi krásná, inteligentní, odvážná a co je nejdůležitější, si k nakousnutí."

Obmotala si ručník kolem trupu, blokující mu výhled. "Opravdu?"

Takhle silná nejistota do ní musela být natlučená. Zamračil se, odhodlaný zabít toho, kdo proti ní používal tyto slovní pěsti. "Opravdu." Dal jí ruce na ramena a otočil ji k sobě. Jejich pohledy se srazily. "Kdybys znala jen polovinu věcí, co se tady staly, tak bys…" Stiskl rty k sobě. Sakra, tohle neměl říkat.

"Chceš říct, že je tu mnohem víc, než jen tvé bodání a vzkříšení?" Zeptala se suše.

Mnohem víc.

"Tak co teď budeme dělat?" Rozhodila paže do široka.

I když si přál strávit zbytek dne s ní, věděl, že nemůže. Pořád měl povinnosti, stále byl válečníkem a jeho domov potřeboval být bráněn, teď víc, než kdy předtím. Po tom co ji dovedl do ložnice, oblékl se a z podlahy sebral košili, boxerky, kalhoty a hodil je po ní. "Vezmi si tohle."

Každý z kousků ji minul a ona se musela ohnout, aby je zvedla. S každým pohybem se bílý ručník vyhrnul a odhalil její stehna. Jeho penis ztvrdl. Znovu. Měl by být unavený, ale ne. Ne s Ashlyn. Ona ho vzrušovala navzdory, no dobře, navzdory všemu.

"Je tu několik věcí, které musím zařídit," řekl, spíš aby to připomněl sám sobě, než aby odpovídal na její otázku.

"A bereš mě s sebou?" Zeptala se a její sevření na oblečení zesílilo.

"Ano i ne."

"Co to má znamenat?"

Nemá smysl jí lhát, uvědomil si. Brzy to stejně zjistí sama. "Zamknu tě k Danice, zatímco budu dělat nějaké…domácí práce. Tak budeš mít společnost a bude tam alespoň někdo, kdo by se o tebe postaral a zavolal, kdyby se ti zase udělalo špatně."

Nejdříve jí přes obličej spadl závoj paniky. A pak hněvu. Její obočí se vyklenulo a špička jejího jazyka přejela přes vnějšek rtů. "Za prvé, není třeba, abys mě zamykal. Řekla jsem, že zůstanu. A za druhé, říkáš mi, že je Danika zamčená? Je tady jako vězeň?" Poslední slovo znělo jako výkřik.

"Ano." Zvrhle doufal, že tohle prohlášení ji znovu rozhněvá a on znovu uvidí špičku jejího jazyka.

"Ale Maddoxi, řekl si mi, že jsem první žena, kterou jsi měl…"

"Já ji nezamkl. Ani jsem ti nelhal. Teď, už ani slovo. Prosím." Pokud by ho požádala, ať Daniku pustí, chtěl by to udělat. A šel by proti ostatním, aby splnil její žádost. "Oblékni se, nebo tě tam odtáhnu nahou."

Tiše ho studovala. Tiše ho prosila, aby…co? Nemohl to odhadnout. Neřekl nic. Nemohl. Čas nebyl jeho přítel.

"Tak co to bude? Oblečená, nebo nahá?"

Zamračila se na něj, což bylo poprvé, co mu opravdu ukázala svůj temperament a nabídla mu pohled na její záda. Se ztuhlými a trhanými pohyby nechala ručník spadnout na podlahu. Elegantní křivka zad… zaoblený zadeček… v ústech cítil, jak se mu sbíhají sliny.

"Měla bych proti tobě bojovat, ale já nebudu. A víš proč?" Nedala mu čas na to, aby odpověděl. "Ne proto, že si mi to přikázal, ale proto, že ráda zkontroluju Daniku."

Rychle se oblékala a on by měl být rád, že jsou ty svůdné křivky zakryté. Nikdo jiný ji nesmí vidět, nikdo jiný si nesmí vychutnávat ten pohled. Ale to také znamenalo, že si ten pohled nemůže vychutnávat ani on.

"Jsou příliš velké," řekla mu, když se k němu otočila čelem.

Měla pravdu. Šaty na ní visely jako pytel, ale Maddox si myslel, že vypadá delikátně. Věděl, co na něj čeká pod tím materiálem. Věděl, co čeká na jeho dotek, jen jeho. "To je to jediné, co tu mám. Teď budou muset stačit."

Najednou mu v hlavě vznikala myšlenka. Torin měl na starost donáškovou službu, kterou nejvíce využíval Paris. Možná, že by Maddox mohl objednat šaty podobné těm, které viděl, když sledoval jeden z těch hloupých filmů s Parisem. Velmi krátce střižené. A možná i boty na vysokém podpatku a nějaké šperky. A možná sexy - jak že tomu Paris říkal? - prádélko, po kterém Ashlyn také toužila.

"Promluvíme si později," řekla a s dupáním došla na jeho stranu. Nebyla to otázka, všiml si, ale rozkaz.

"Vážně?" Snažil se nesmát se. "Dobře, budeme mluvit."

"A ty odpovíš na všechny mé otázky. Bez vytáček." Dívala se na něj se zúženýma očima.

Možná. "Ty by ses měla chovat dobře, zatímco budu pryč. Vzpomínáš, jak jsem ti říkal, že je nebezpečné naštvat mě?"

"Takže, ty mi nařežeš, když budu špatná holka?"

Provokativní komentář ho překvapil. Bohové, odkud tahle malá žabka pochází? Viděl ji vystrašenou, šokovanou, nemocnou, vzrušenou, ale nikdy ne takhle divokou. Překvapivě, démon nad jejím vzdorem vybuchnul. Ale nenutil ho mlátit kolem sebe. Pomyslel si, že možná… Ne. Nemožné.

Démon Násilí se přece nemohl smát.

"Vážně nechceš vědět, co ti udělám," řekl, když našel svůj hlas. "Takže mě nepokoušej."

Zvedla se na špičky a její teplý dech mu ovíval ucho. Tvrdé vrcholky bradavek se mu otřely o hruď. Čekal, nemohl dýchat, když čekal na to, co udělá dál. Možná nevěděl, kde se tu ta žabka vzala, ale věděl, že ho vzrušovala.

"Možná, že se mi líbí tě pokoušet," zašeptala. Kousla ho do ušního lalůčku. "Přemýšlej o tom, zatímco budu pod zámkem."

To bude. Ach ano. To bude.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Soňa Soňa | 29. listopadu 2012 v 14:46 | Reagovat

Hmmmm to bylo :-D tak úúžasný...mňam :-D.Děkuju,skvělý překlad:-)

2 lilly lilly | 29. listopadu 2012 v 19:47 | Reagovat

ach môj bože, tak toto bola  pecka, ani neviem čo sa mi viac páčilo, či časť vsprche alebo ich dialóg:-), je to čím ďalej tým lepšie. Kerris díky za preklad a Hanka dík za korekciu, dúfam, že ti je už lepšie. O tom, že sa nenormálne teším na pokračovanie ani nemusím písať. Pá baby a ešte raz díky,  som fakt hotová:-D.

3 Kerris Kerris | E-mail | 29. listopadu 2012 v 19:51 | Reagovat

[2]: Neni vubec zac :D uz jen 121 stranek do konce, pocitala jsem to vcera :D

4 jane jane | 29. listopadu 2012 v 21:13 | Reagovat

krásne! dakujem za preklad baby, ste božskéééé :) Ashlyn Madoxxa krasne provokuje, to je moja ženská! Neskutocne sa tesim na pokračko....

5 Ewael Ewael | 29. listopadu 2012 v 23:24 | Reagovat

NAPROSTÁ NÁDHERA ! :)

6 lilly lilly | 1. prosince 2012 v 21:20 | Reagovat

ahoj Kerris, prosím, kedy bude pok,račovanie? Lebo už mám absťák:-D.

7 Kerris Kerris | E-mail | 1. prosince 2012 v 22:17 | Reagovat

[6]: No, mam v planu prekladat zitra, jestli to stihnu :) MAm v planu jeste prelozit zitra neco od Sherrilyn, nekoukala sem jeste, jak je to dlouhe tak nwm :)

8 Wewu>>lína ! Wewu>>lína ! | Web | 2. prosince 2012 v 16:03 | Reagovat

Skvělýýý díííleček!Božííí!!! :D
Hooonem dááále!! :D Dík za překlad :)))))))))

9 Kerris Kerris | E-mail | 2. prosince 2012 v 16:19 | Reagovat

No, tak sem prave dodelala vsechno, co sem dneska dodelat chtela... mam ted do 7 cas, tak uvidime, jestli stihnu prelozit 13 :D

10 Kerris Kerris | E-mail | 2. prosince 2012 v 16:20 | Reagovat

Btw: I kdyz, musims e priznat, ze se mi do toho vubec nechce, protoze sem se znovu zacetla do Zrozen z Ticha od Sherrilyn a sem prave v napinave casti... K certu s tim :D

11 lucia lucia | 2. prosince 2012 v 20:34 | Reagovat

Obdivujem ťa, že dokážeš skákať z jednej knihy na druhú a ešte aj tretiu. Však z toho ani moc nemôžeš mať. Ja by som bola z toho len nervozna, nedokážem čítať ani preklady na pokračovanie vždy musím počkať na celý preklad.

12 Kerris Kerris | E-mail | 2. prosince 2012 v 22:18 | Reagovat

[11]: jeste i ctvrtou... :D Skakani je v pohode, ja je mam nacteny vsechny dopredu a cetla sem je vickrat, tak se v nich docela orientuju :) ... horsi je najit si na to vsechno cas, jeste se skolou (protoze letos maturuju) + este s pritelem, se kterym mam vztah na dalu -> takze za nim vetsinu vikendu jezdim (napr ted o vikendu za nim pojedu, tak nebudu moc prekladat:/)

13 Kathy Kathy | 3. prosince 2012 v 18:16 | Reagovat

Moc děkuju za překlad.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama