Nejtemnější noc - Kapitola 11

26. listopadu 2012 v 19:59 | překlad Kerris, korekce Hanulla |  Nejtemnější noc (#1)


Maddox držel Ashlyn několik hodin, když dřímala a doufal, že to oživí její tělo a duši. Čas byl jeho nepřítel a půlnoc se rychle blížila, přesto ji neprobudil. Ani když jí svlékal boty a svetr, odhalujíc jemné nohy a tričko, které zakrývalo její oblá ňadra. Krev mu hořela vzrušením.
Oběd už dávno přišel a odešel. Měl hlad, ale chtěl Ashlyn víc, než jídlo. Držet ji… poslouchat její melodický spánek - dunící vzdechy… nebe.

Její prsa mu narážela na bok a byla neuvěřitelně měkká. Jedna z jejích paží mu odpočívala na břiše, přitahovala ho k sobě do těsného objetí, jako kdyby se dokonce i ve spánku bála, že jí proklouzne mezi prsty.
Zažil více míru, než za celá ta staletí a nebyl překvapený, když se jeho víčka začala klížit a jeho mysl se vyprazdňovala.
Probuď se, válečníku. Vrátil jsem se, ozval se hlas v jeho mysli. Až příliš známý hlas. Tak tohle ho překvapilo.
Maddox ztuhl, víčka se mu s trhnutím otevřela, když zuřivě mrkal, aby zahnal tu klidnou mlhu. S ostrým pohledem, rychle prohledával místnost. Neviděl nikoho nikde číhat, ani žádné podezřelé stíny.
Raději by se vypořádával s útočníkem, lovcem, než s tímhle titánem, který slíbil, že pomůže Ashlyn a pak ji opustil. Teď se mu ji pokusí vyrvat z náručí?
Kde je moje díky, válečníku?
Cítil mírný šum síly, vzduch se zahustil, zakroutil se. Ashlyn vydala nezvučný povzdech a on se přinutil, aby se uvolnil. Chtěl, aby se probudila, ale až po tom, co bude bůh pryč. Kdyby tu bytost naštvala, i když neúmyslně, mohl by jí ublížit.
"Kdo jsi?" Zašeptal.
To ti nepovím, byla naštvaná odpověď.
Maddox stiskl čelist, dělající to nejlepší pro to, aby zůstal v klidu. Žádné násilí, žádný vztek. Jak krutý titán byl, když ho nechával tápat. "Co ode mě chceš… veliký?"
Slíbil jsi mi cokoliv. Všechno.
"Slíbil jsem ti cokoliv, co budeš chtít, pokud zachráníš dívku. Ty jsi ji nezachránil," řekl, i když jeho mysl křičela: Neurážej boha! "To my."
A přesto, je naživu.
"Ale ty jsi nic neudělal." Přitiskl rty k sobě. Znepřátelit si boha by nebylo moudré. A on se obával toho, co po něm bude chtít, zvlášť když dal bytosti svůj souhlas jako platbu za pomoc, která nebyla uskutečněná.
Jsi si jistý? Ten hlas byl nyní hedvábný, odvážný, vyzívajíc ho, aby odporoval.
Byl jsi jistý? Danika tím divným bušením do Ashlyniny hrudi pomohla, i tím, že jí vdechovala svůj život do plic. Reyes a Aeron také udělali svůj díl. Maddox ji držel, omýval ji a utěšoval.
Co mohla tahle bytost udělat? Záleží na tom? Pomyslel si pak. "Co chceš, abych udělal?" Zeptal se rezignovaně.
Ozvalo se uspokojené předení. Dej vědět svým přátelům, ať o půlnoci čekají na Keperském hřbitově. Ať přijdou neozbrojení. Ať nikomu neříkají, co dělají. Přijdou samotní a já je navštívím. Ukážu jim přesně, kdo jsem.
"O půlnoci budeme zaneprázdnění."
Tvoje smrtící prokletí. Ano, já vím. Lucien a Reyes mají mé svolení, aby přišli později.
"Ale…"
Žádné ale. Půlnoc. Neozbrojeni.
Maddox zamrkal. To nedávalo smysl. Proč se dožadoval, aby muži přišli neozbrojení? Bůh je mohl rozdrtit bez ohledu na to, kolik zbraní budou mít na svém těle.
Řekneš jim to?
Jeho oči se zúžily. Tohle buď byl bůh, nebo je ta bytost chtěla navést do léčky. Myslel jsi, že jsou titáni krutí a neměl by pochybovat o tom, že by byli schopni takových činů. Ať je to jak chce, on je zatracený. Kdyby to byl bůh, bude Maddox potrestán za to, že své přátele nedokázal požádat, aby se vrhli do potenciálně nebezpečné situace beze zbraní. A pokud to nebyl bůh, tak to znamenalo, že to byl někdo jiný - něco jiného - co mělo sílu proniknout do jeho myšlenek.
Po jeho boku Ashlyn stiskla rty a převrátila se na záda. Jednu ruku měla přehozenou přes své čelo a druhou stočenou na břiše. Byla blízko probuzení, uvědomil si, ale bojovala proti tomu.
Řekneš jim to? Dožadoval se hlas znovu, příliš dychtivý a teď příliš nejistý.
V té chvíli Maddox poznal pravdu. Tohle nebyl bůh. Nemohl být. Všemocná bytost by jednoduše mohla Lordy přenést na hřbitov. Všemocná bytost by neukázala ani špetku pochybností. Zaskřípal zuby.
Nenuť mě ptát se znovu.
"Samozřejmě, že jim to řeknu," řekl a to nebyla lež. Poví jim to, jen ne přesně to, co po něm chtěla bytost.
Takže dnes večer, řekl hlas, prakticky pobrukující uspokojením.
Dozvíme se pravdu. Samozřejmě, že tuhle myšlenku Maddox nevyslovil nahlas. Když se nedočkal žádné odpovědi, žádné reakce, pomalu se usmál. Bytost možná mohla vtlačit svá slova do jeho mysli, ale nemohla slyšet jeho myšlenky. Dobře. Velmi, velmi dobře.
Proud náhlé síly ze vzduchu zmizel.
Možnosti vířily v Maddoxově mysli. Možná, že bytost mohla na dálku odposlouchávat rozhovory. Možná, že stejně jako Maddox a ostatní, to byl nesmrtelný se zvláštními schopnostmi.
Nesmrtelný lovec?
Dávajíc si pozor, aby nevyrušil Ashlyn, se Maddox vyplížil z postele a vydal se skrz pevnost, aby našel Luciena. Válečník seděl na gauči v zábavní místnosti, potichu, se skleničkou skotské v ruce.
Maddox řekl svému příteli, co se stalo, a Lucien zbledl, i jeho jizvy zblednuly. "Lovci. Titáni. Ženy. A teď nepojmenovatelná bytost s neidentifikovatelnou mocí? Kdy to skončí?"
Rukou si prohrábl vlasy. "Zdá se, že v každé minutě, která uběhne, vzniká něco nového." A když si Maddox pomyslel, že si sotva včera stěžoval na stereotyp svého života.
"Máme alespoň několik hodin, abychom se rozhodli, co s tím uděláme. Musím přemýšlet, než to řekneme ostatním. Příliš mnoho se toho děje najednou, příliš mnoho změn."
Maddox přikývl. "Víš, kde mě najdeš, když mě budeš potřebovat." Vrátil se do svého pokoje, vděčný za odklad. Nebyl připravený odejít od Ashlyn.
Ležela přesně tak, jak ji zanechal, přízrak v jeho pustém pokoji. Vlezl si k ní a nechtěně strčil do matrace.
"Maddoxi," zamumlala.
Jediné slovo a spánkem zastřený povzdech, který otřásl stěnami, rozpálil jeho krev stejně jistě, jako by ji rozpálilo jediné pohlazení těch jemných prstů. S jeho obnovenou touhou o sobě najednou Násilí dalo znovu vědět, jeho nálada potemněla a on hladověl. Potřeboval… něco. Krev? Bolest? Křik? Nevěděl, nedokázal to říct. Budu se kontrolovat. Neublížím téhle ženě.
Ashlyn o něj otřela svou tvář a zapředla jako spokojené kotě. "Maddoxi?"
Násilí v reakci zapředlo.
Sevřel pokrývku a ten jemný materiál se pod jeho tvrdým stiskem trhal. K čemu se ho Násilí snažilo přinutit? Jeho touhy byly tak mlhavé. Kapky potu se Maddoxovi objevily na pokožce. S pevně zaťatými zuby cítil, jak mu vystupují šlachy na krku.
"Maddoxi?" Opakovala Ashlyn. Tentokrát byl její hlas naplněný starostí. Zvedla se a ty nádherné medové vlasy jí spadaly jako vodopád na ramena. Sluneční paprsky skrz okno ji obklopily a vytvořily jí na hlavě jantarovou svatozář. Její oči si ho prohlížely. "Co se děje?"
Nemohl odpovědět, nemohl mluvit přes knedlík v krku.
S viditelně sílící obavou, se naklonila a sáhla pod jeho košili, přejíždějící mu po nahé hrudi. Ten dotek byl vzrušující, požírající. Mezi nimi byla strašlivá přitažlivost. Nikdy nic takového neviděl.
Ale démonovi se to taky líbilo, uvědomil se. Řval, to ano, ale ne vztekem, ale vzrušením. Více… mlhavé potřeby ho znovu naplnilo a on konečně poznal, co to je. Rozkoš a vášeň. Extáze a pohlcující touha.
"Jak se cítíš?" Zeptal se Maddox, když spolkl knedlík v krku. Bylo to úžasné, toužit po někom bez toho, aby cítil hluboké nutkání mu ubližovat.
"Lépe."
"To jsem rád." Zůstal dlouhou dobu nehybný a nechal Ashlyn, aby mu přejížděla po hrudi, libující si v tom pocitu. Bylo to jako něžný, hladký erotický sen a on nikdy nechtěl, ať to skončí. Třásl se, nebo to možná byl jeho démon. To bylo nebezpečné. Pokud ji nezastaví, tak jí svleče a vezme si ji během příštích pár minut.
"Tvoje tvář vypadá lépe," řekla. "Nejsi už tak zbitý."
"Hojím se rychle. Pojď." Svalil se z postele a natáhl ruku.
Její žlutohnědý pohled cestoval od jeho tváře k ruce, pak zpátky k jeho tváři, jako kdyby hledala nějakou odpověď. "Ty umíš změnit náladu rychleji, než kdokoli, koho jsem kdy poznala," zabručela, ale opatrně se natáhla, jako kdyby se nemohla zarazit. Jejich prsty se propletly.
Další třes.
Zřejmě to také cítila, protože po prvním kontaktu lapala po dechu.
Třesoucí se se svou potřebou přivlastnit si ji, ji vytáhl na nohy. Zakolísala a zesílila svůj stisk. "Kam jdeme?"
Do ráje, pokud to půjde podle něj. "Do sprchy." Nečekal na odpověď a táhl ji do koupelny.
Překvapivě, neprotestovala. "Musím vypadat hrozně." Uhladila si rukou vlasy a ušklíbla se. "Fuj. Vrabčí hnízdo."
"Nikdy nemůžeš vypadat hrozně."
Tváře jí zrudly do růžova. "Ale ano, můžu. Já jen… Já nevím. Zakryj si oči, dokud nebudu čistá, nebo tak něco."
"Snažil jsem se od tebe odtrhnout svůj pohled. Věř mi." Ale jeho oči ji vždy z vlastní vůle našly, táhly je k ní síly mnohem silnější, než byl on sám.
Došli do koupelny a on ji pustil. Akutní pocit ztráty ho naplnil. Už jen chvilku. Jen o chvilku déle.
Zády k ní zakroutil knoflíky na vaně. Voda vyprskla z trysky, nejprve studená, ale postupně se zahřívala. Brzy byla koupelna plná páry, která se stáčela ke stropu, zahušťovala se a pak spadala dolů, jako drobné kapky deště.
Zocelující sám sebe, se otočil k Ashlyn.
"Je mi líto tvého pokoje. Já, uh, to uklidím později," řekla a dívala se na své bosé nohy. Její nehty nebyly uhlazené, ale její prsty byly okouzlující.
"Uklidím to," řekl jí stroze.
Její pohled se vytáhl na jeho. "Ne, byla bych raději, kdybys to nedělal. Už tak se dost stydím. Myslím tím, zvracela jsem před tebou. Několikrát. Možná i na tebe. Cokoliv, co -ach bože, to je tak ponižující. Cokoliv, co přistálo na podlaze, je moje povinnost."
"Moje chyba. Můj pokoj. Já to uklidím." Nelíbila se mu představa, že by dělala manuální práci. Chtěl ji v posteli, odpočívající. A nahou. Ano, nahou. A možná ne odpočívající, ale lízající a kousající ho.
Jeho penis se v reakci zaškubal.
"Sundej si oblečení." Jeho hlas byl chraplavější, než měl v úmyslu.
Zamrkala na něj a řasy jí vrhaly stíny na tváře. "Co…Cože?"
"Sundej si oblečení."
"Hned teď?" Vypískla.
Vyklenul obočí. "Ty se obvykle sprchuješ s ním?"
"Ne, ale normálně se sprchuji sama."
"Dnes ne." Měl pocit, jako kdyby na tuto chvíli čekal věčnost. Ashlyn. Nahá. Bude si s ní moc dělat, co se mu zlíbí, její křivky budou škemrat, aby je prozkoumal.
"Proč ne dnes?" Zeptala se, ta slova zněla chraplavě a prosebně.
"Proto." Tvrdohlavě, zkřížil ruce na prsou.
"Maddoxi…"
"Ashlyn. Sundej si oblečení. Je špinavé."
Za ním voda stále narážela do bílých kachliček. A před ním, na něj Ashlyn nepřestávala zírat, jako kdyby byl praštěný. "Ne," řekla. Couvla k východu. Jeden krok, dva.
Naklonil se dopředu, jeho nos byl proti jejímu. Přesto ji nepolíbil. Nedotknul se jí. Prostě se jen natáhl za ní a zamkl dveře, blokující jí únik.
Měkké cvaknutí se odráželo od stěn a ona polknula. Zbledla.
Povzdechl si. Nechtěl ji vyděsit, chtěl ji vzrušit. "Nebuď vystrašená."
"Já-já… nejsem."
Nevěřil jí, ale nevěděl, jaké myšlenky jí víří myslí. Nevěděl, proč se brání něčemu, když to před pár minutami vypadalo, jako kdyby to chtěla. Takže řekl. "Jak se cítíš? Lhala jsi, když jsi mi říkala, že je ti lépe?"
Chce vědět, jestli si lhala, nebo ne, přemýšlela Ashlyn. Pokud mu řekne, že je jí ještě špatně, věděla, že odejde a umožní jí, aby se osprchovala sama. Pokud mu řekne, že je jí opravdu lépe, bude trvat na tom, že bude sledovat, jak se vysléká. Něco, co nikdy neudělala pro žádného známého muže, natož cizince. Ještě k tomu nesmrtelného.
Ale popravdě on pro tebe už není cizinec. Držel tě, spal vedle tebe, staral se o tebe, omýval tě. To vše byla pravda, ale přesto o něm neznala žádné podrobnosti. Nevěděla, co má a nemá rád, nebo jaký má vztah k minulosti, která musela být opravdu rozsáhlá u někoho tak starého, jako byl on. Nevěděla, jestli s ní chce být jednoduše jen dnes, nebo chce něco víc.
Tolikrát, v desítkách jazyků slyšela muže, kteří ženám říkali to, co chtěly slyšet a pak je později opouštěli. Slyšela, jak podváděli, jak byli lhostejní k partnerkám, které na ně čekaly doma. Slyšela spoustu krásných lží, i ty nestydaté prosby.
Jak by Maddox, utvrzený démon, jednal s jejím tělem? Jak by s ní zacházel, jakmile by bylo po milování?
Přesto, ať už představa na to, že je s ním byla sebevíc strašidelná, přesto byla víc vzrušující. Bezprostřední. V Maddoxových očích zářila touha, ten fialový oheň byl tak divoká, že jí z toho bylo horko.
Nikdy předtím se na ni takhle nikdo nedíval.
Byla vždy tou divnou holkou, tím bláznem. Šílené děvče, které nemohlo vést normální konverzaci, protože byla příliš zaneprázdnění tím, že naslouchala jiným. Využij šanci, Darrowová. Neboj se pro jednou žít. Víš, že to chceš.
Dívala se na Maddoxe. Pára kolem něj vířila, což mu dodávalo snovou, strašidelnou auru. Jeho obličej byl nemilosrdný, ale sexy a vlasy mu spadaly v temných pramenech až k bradě. Vždycky chtěla mít muže, vztah. Vždycky byla zvědavá na vášeň, o které tolik slyšela. Ale také vždycky chtěla muže, který by ji miloval, který by ji neopustil, až by vášeň vyhořela.
"Jak se cítíš, Ashlyn?" Opakoval.
Každý nerv v jejím těle se pro něj natahoval, prosil o pozornost. "Dobře," přiznala se nakonec. "Cítím se dobře. Nelhala jsem."
"Tak proč tam stojíš? Svlékni se."
"Nerozkazuj mi." Pokud mu dovolí, aby si na ni teď vyskakoval, bude to dělat vždy. Vždy? Jak dlouho že se zdrží?
Chvilku mlčel. "Prosím."
Vážně se to chystáš udělat?
Ano. Chystala. On ji nemiloval a nebyla si jistá, jak s ní bude potom zacházet, ale udělá to. Chtěla ho už od začátku.
Ruka se jí třásla, když se natahovala pro zip své bundy. A v tu chvíli zjistila, že jí na sobě už nemá. Ani svůj svetr. Musel jí to svléknout, zatímco spala. S hořícími lícemi, stočila prsty kolem lemu svého prostého trička. Zvedla si materiál přes hlavu a odhodila ho stranou, takže zůstala stát jen v tílku, bílé podprsence a džínách.
Maddox souhlasně přikývl. "Tolik vrstev. Sundej toho víc. Prosím."
Položila ruce na lem tílka. "Jsem nervózní," přiznala se.
Jedno z jeho černých obočí se zvedlo a on naklonil hlavu na stranu. "Proč?"
"Co když…co když se ti nebude líbit to, co uvidíš?"
"Bude se mi to líbit," řekl chraplavě.
Zas ten primitivní tón… Zachvěla se. To jí nahnalo strach už v lese. Teď to rozdmýchalo plameny touhy. "Jak si můžeš být tak jistý?"
Jeho pohled přes ni přejel se žhavým přesvědčením. "Líbí se mi, to co vidím teď. To pod tím, to bude ještě lepší."
Ashlyn si nebyla tak jistá. Necvičila, nedržela dietu. Nikdy neměla potřebu. Když necestovala s Ústavem, byla spokojená s tím, že mohla být doma, sledovat televizi, číst si časopisy a hrát si na internetu. Nebyl to zrovna typ věcí, který by ženě dal druh těla, který mužům připadal žádoucí.
Její stehna byla trochu širší, než se většině mužů líbilo, její bříško bylo kulatější. Na jaké ženy byl Maddox zvyklý? Koneckonců, byl nesmrtelný, takže měl pravděpodobně tisíce krásných žen.
Její ruce se sevřely v pěst. Ačkoliv to bylo iracionální, myšlenka na něj, s někým jiným, ji opravdu naštvala.
"Ashlyn," vyštěkl Maddox, čímž jí vytrhl z jejích úvah.
"Co?"
"Soustřeď se na tenhle úkol," řekl suše.
Její rty se zkroutily do úsměvu. "Promiň. Rozptýlila jsem se." Bude se muset naučit ovládat své myšlenky, když je teď součástí jejího života ticho.
"Dovol mi, abych ti pomohl. Prosím."
Pokaždé, když pronesl slovo prosím, myslela si, že roztaje a chtěla mu dát všechno, co si přál, i mnohem víc. Přikývla.
Jeho ruce se sevřely kolem její, což jí přineslo vzrušující šok, který vždy následoval po jeho doteku. Tentokrát na to byla připravená, ale stále to mělo dominový efekt. Její bradavky ztvrdly, horkost se jí objevila mezi nohama.
Nečekal na svolení, ale chytil jí za lem tílka a začal ho stahovat.
"Počkej," řekla.
Okamžitě se přestal hýbat.
"Musím tě na něco připravit." Uvidí ji ve spodním prádle - další trapné téma. Byla to čistě bílá, elastická bavlna. Babičkovské vybavení, to jednou slyšela nějakého muže říkat. Nikdy na sobě neměla sexy oblečení, dokonce ani spodní prádlo, když pracovala. Prostě to nebylo praktické. "Já mám sexy prádlo, slibuju, jen ho prostě na sobě nemám zrovna teď."
"To mě má nějak znechucovat?" Zeptal se Maddox a zněl opravdu zmateně. "Že na sobě nemáš sexy prádlo?"
"Já nevím." Kousla se do spodního rtu. "Možná. Znechucuje?"
"Ashlyn, cokoliv máš na sobě, na tom mi nezáleží. Nebudeš to mít dlouho. Teď už jsi připravená?" Zeptal se.
Polknula a přikývla.
Přetáhl tílko přes její hlavu a odhodil ho na podlahu, vedle jejího trička. "No…tak?"
"Tak co?"
"Ošklivá?" Zeptala se.
"Krásná," odpověděl Maddox. Zhluboka - uctivě? - se nadechl a její krev se rozhořela. Natáhl se roztřesenou rukou a sledoval bavlnu, která zakrývala její bradavky. I když už byly tvrdé, přesto se k němu více vypjaly.
Ashlyn v podvolení se zasténala.
Přejel jí prsty dolů na bříško a sevřel pásek džín. Otočil zapínáním a rozepnul ho. Cítila, jak se jí teplo z jeho kůže vlévá do morku kostí.
Stáhl jí džíny přes boky, přes kolena až na zem. "Vyjdi z nich."
S roztřesenýma nohama, se zachovala podle jeho příkazu. Jeho pohled sklouzl na bílé bavlněné kalhotky. Bojovala s nutkáním zakrýt se a opět si přála, aby ji viděl v něčem mnohem více sexy. "Vím, že mají muži rádi hraní rolí," řekla mu, nervózně se snažící vyplnit to ticho. Kolikrát už slyšela, že se tím chlubili svým přátelům? "Mám doma oblečení policistky, kostým harémové dívky a kostýmek zajíčka od Playboye." Ne, že by to někdy používala. Ale milovala to, že je má, jen kdyby náhodou.
"To je hezké." Řekl Maddox a znělo to nezaujatě.
"Možná bych mohla, já nevím, ti to někdy ukázat."
"Sundej si podprsenku a kalhotky." V jeho výrazu nebyla ani stopa po zklamání, když se narovnal.
Možná, že mu vážně bylo jedno, co měla na sobě.
Zatímco čekal, až ho poslechne, začal ze sebe sám stahovat tričko. Zalapala po dechu z překvapení, radosti a úplně zapomněla na to, jak ošklivé jsou její kalhotky, přesto si je stále nesundala. Ani podprsenku. Byla příliš zaneprázdněná zíráním.
Maddox byl naprosto úžasný. Strupy už zmizely, zůstaly po nich jen slabé červené čáry. Pletence jeho bronzových svalů byly hotovou hostinou pro oči. Měl drobný pupík, kolem kterého měl drobnou změť černých chloupků, která vedla přímo ke středu jeho kalhot.
Vůbec nespustil oči z její tváře, když si rozepínal kalhoty a spouštěl je dolů po jeho dlouhých, pevných nohou, dokud nepřistály na podlaze.
Neměl na sobě žádné spodní prádlo.
Její oči se rozšířily a v ústech měla sucho. Byl obrovský. Dlouhý, tlustý, vznešený a vzrušený. Viděla mužský penis v knihách, na webových stránkách, které neměla navštěvovat, i ve filmech, které neměla sledovat, ale nikdy ho neviděla živě. Nikdy takhle. Jeho varlata byla pevná a obklopená chumlem černých chloupků.
"Myslím, že jsem ti dal konkrétní úkol," řekl a jeho významný pohled, který vrhl mezi její nohy, s ní lahodně otřásl.
Potřeba ji zaplavila, intenzivnější než kdykoliv předtím. Potřebovala se ho dotýkat, potřebovala, aby se jí dotýkal on, potřebovala ho ochutnat a potřebovala, aby ji ochutnal on. Tyhle potřeby ji sžíraly. Ostrá vlna bolesti v ní začala pulzovat. "Opravdu se chystáme mít sex?" Zeptala se se zatajeným dechem, doufající.
"Ach ano," odpověděl a vykročil k ní. "Ach ano, krásko, opravdu."

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ewael Ewael | 26. listopadu 2012 v 22:27 | Reagovat

TO NÉÉÉÉ v tom nejlepším přestat, to mě snad zabije :) děkuju za super překlad, těším se na další (superrychlou) kapitolku :)

2 Soňa Soňa | 26. listopadu 2012 v 22:58 | Reagovat

Tak to bylo skvělý,jsem se fakt nasmála situci v koupelně...a fakt budeme mít sex:-D,úžasný!Ale takhle být napnutá se mi zas nelíbí:'(,konečně na to došlo,žhavej Madoxx nahej :-D Děkuju Kerris,skvělej překlad;-)

3 Kathy Kathy | 26. listopadu 2012 v 23:39 | Reagovat

Moc dekuju za preklad. Uzasna kapitolka. Tesim se na dalsi. :-)

4 lilly lilly | 27. listopadu 2012 v 21:48 | Reagovat

no fajn, utneš to v tom najlepšom , takže prosím kedy bude pokračovanie? Lebo fakt som do knižky zažratá a oi si ma donútila písať koment, čo ja nerada, lebo to robím cez mobil a on nie vždy so mnou spolupracuje a hocikedy mi zruší stránku, hlavne keď píšem:-). Takže prosím, rýchlo pokračovanie, inak díky za preklad, ja si to naozaj veĺmi cením.

5 Kerris Kerris | E-mail | 27. listopadu 2012 v 22:12 | Reagovat

[4]: :D ... 12 kapitolu uz mam prelozenou asi od nedele, takze zalezi na Hance, kdy bude mit cas na korekci... a 13tku budu delat pravdepodobne o vikendu :)

6 lilly lilly | 27. listopadu 2012 v 22:26 | Reagovat

[5]: ok, ale daj vedieť Hanke, že" nadmerné zdržovanie" niektorým úmerne škodí-môj mobil by ti vedel porozprávať :-), zase je nadoraz s baterkou,   takže na dnes to zabalím ale zajtra to tu musí byť, inak skolabujem aj ja :-) prajem všetkým nedočkavcom ako som ja pevné nervy a teším sa na zajtra. Diky za odpoveď Kerris.

7 Kerris Kerris | E-mail | 27. listopadu 2012 v 22:28 | Reagovat

[6]: :D Hanca je nemocna, tak ji nedela moc dobre vysedavani u pc :)Neni za co

8 Hanulla Hanulla | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 22:30 | Reagovat

Hanča má 39,4, bolí ji v krku a místo dýchání jenom kašle, alechodí si do školy psát písemky. Takže na korekci mi už opravud síla nezbývá, ale zítra se pokusím...

9 lilly lilly | 28. listopadu 2012 v 13:09 | Reagovat

[8]: keď som večer dopísala koment a poslala, mobil "zomrel" takže odpoeď čítam až teraz, Hanka je mi ľúto, že choroba ťa postihla, takže  najprv sa vylieč aj písomky vynechaj, zdravie je prvoradé, ja tiež zatnem zuby a počkám si na kapitolku keď ti bude lepšie:-).samozrejme prajem skoré uzdravenie..

10 Soňa Soňa | 28. listopadu 2012 v 20:12 | Reagovat

[8]:též přeju ať je ti líp a můžeš dýchat ;-)

11 Wewu>>lína ! Wewu>>lína ! | Web | 28. listopadu 2012 v 20:36 | Reagovat

Hoonem pokrááááčko! Vypadá to opravdu dobře!:) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama