Atlantida: Srdce Draka - Kapitola 4 2/2

15. listopadu 2012 v 20:24 | překlad Mimi, korekce Kerris |  Srdce draka (1#)



Darius vkráčel do jídelny. Zastavil se až ve chvíli, kdy si uvědomil, že už víc nevidí barvy, ale opět jen černou a bílou. Zklamaně se nadechl. Když si pak uvědomil, že ani nic necítí, zarazil se. Dokonce i nově objevený smysl čichu ho opustil.
Až dosud si neuvědomil, jak moc tyto věci postrádal.
Samozřejmě, měla to na svědomí Grace. V její přítomnosti jeho smysly ožily. Teď, když se od sebe vzdálili, vrátil se do starých kolejí. Jakým druhem moci disponovala, že dokázala ovládat jeho vnímání? Na čelisti mu zapracoval sval.

Naštěstí, muži nečekali na jeho návrat. Odebrali se do arény, jak jim přikázal. I když byl o několik místností dál, vzduchem se neslo jejich chrčení a stony.
Darius se s pevně sevřenými rty přesunul ke stěně s okny v zadní části místnosti. Sevřel římsu nad svou hlavou a vytáhl se nahoru. S tím, jak vysoko stál palác nad útesy, zajišťoval nádherný výhled na město pod ním. Inner City. Místo, kde si každé stvoření může odpočinout a setkávat se s jinými. Dokonce i s upíry, i když nešpehoval skupinky, se kterými přicházeli do kontaktu jeho muži.
Zástupy Amazonek, kentaurů, kyklopů, gryfů a dračic se odvážili vyjít z obchodů a procházet se po ulicích, na kterých obchodníci vystavovali své zboží. Několik nymf vyvádělo u vodopádu. Jak jen vypadali šťastně a bezstarostně.
Toužil po stejném míru.
Se zavrčením se odtrhl od římsy a přešel k okraji stolu, uchopil jeho konec s takovou silou, že pevné, ohnivzdorné dřevo zapraskalo. Musí se dostat pod kontrolu, než se k té ženě - Grace - znovu přiblíží. Vířilo v něm příliš mnoho emocí: touha, něha, hněv.
Bil a tloukl něhu, kopal a odstrkoval touhu. Ukázalo se však, že jsou odolné, pevně se ho držely. Její svěží krása by donutila i ty nejsilnější bojovníky zapomenout na své sliby.
U všech bohů, pokud zažíval tyto pocity jen z toho, že držel její zápěstí, že se podíval do jejích živých očí, co by cítil, kdyby skutečně sevřel v rukou její plné, svěží prsa? Co by cítil, kdyby skutečně od sebe oddělil její svůdné stehna a ponořil se do ní v celé své tloušťce? Jeho zmučené zasténání přešlo do vrčení a ozývalo se až nahoru ke krystalu. Mít tak někdy tuto ženu nahou pod sebou - mohl by umřít z přesycení těmi pocity.
Téměř se zasmál. On, krvelačný bojovník, o kterém si všichni mysleli, že nemá srdce, a který po tři sta let necítil nic, než objektivní povinnost, si lámal hlavu nad jednou drobnou ženou. Kdyby jen necítil její sladkost, jemnou vůni ženy a slunečních paprsků. Kdyby jen nepohladil její jemnou pokožku.
Kdyby jen nechtěl víc.
Co na ní bylo, že probrala jeho smysly k životu? Znovu uvažoval. Kdyby znal odpověď, snadněji by jí odolal.
Bojuj, člověče. Bojuj proti jejímu půvabu. Kde je tvá legendární disciplína?
S téměř brutálním trhnutím strhl tričko z držáků na stěně. Natáhl si černý materiál přes hlavu, a přikryl oba medailony. Znaky na zadní části toho, který měla Grace, se mu objevily před očima a v náhlém záblesku si spojil medailon s jeho majitelem. Javar, jeho bývalý učitel.
Darius se zamračil. Jak mohl Javar ztratit takový cenný poklad? Ovládal Gracein bratr nějakou zvláštní sílu, která mu umožnila projít mlhou, bojovat s Javarem a získat posvátný náhrdelník? Určitě ne, Javar by za ním přišel pro pomoc - pokud je stále naživu, dodala jeho mysl.
Darius mluvil se svým předešlým učitelem jen před měsícem, pomocí posla. Všechno se zdálo být v pořádku. Ale on věděl lépe, než kdokoli jiný, že život se může změnit jen jediným úderem srdce.
"Musíš něco udělat, Dariusi," zavrčel Brand a vletěl do místnosti. Šířka jeho zářivých křídel vyplnila dveře. Aniž jimi přestal mávat, hladce nohama dopadl na podlahu. Začal se přibližovat. Jeho ostré, smrtící tesáky byly vyceněné v zlověstném výrazu, světlý záblesk proti jeho rozměrům.
Darius se na přítele tvrdě podíval a dával si pozor, aby ze svého výrazu vymazal všechny emoce. Nechtěl, aby jeho muži z jeho činů, nebo slov věděli, jak těžko se ovládal. Dávali by mu otázky, a to otázky, na které nechtěl odpovědět. Otázky, na které popravdě odpověď neměl.
"Nebudu s tebou mluvit, dokud se neuklidníš," řekl. Překřížil si ruce na rozložité hrudi a čekal.
Brand se zhluboka nadechl, pak znovu, a pomalu jeho dračí podoba nabývala opálené hrudi a lidských rysů. Tesáky se zatáhly. Rána na líci se mu už uzdravila, výhoda jeho regenerativní krve. Darius si prstem přešel po ráně na vlastním líci. Zranění získal od krále nymf před mnoha lety během boje a nikdy nepochopil, proč mu taková rána zůstala.
"Musíš něco udělat," zopakoval Brand klidněji. Sebral zbývající oblečení z háčku a natáhl si ho. "Jsme ve stavu se navzájem povraždit."
Darius poznal Branda krátce poté, co se přestěhoval do paláce. Oba byli mladí, sotva víc, než mláďata a jejich rodiny byly zavražděny během vpádu lidí. Od začátku měli s Brandem pouto. Brand se vždy smál a mluvil s ním, ujišťoval se, že bude na každé dračí akci. Zatímco Darius chřadl - dokonce i tehdy si od ostatních udržoval odstup - našel v Brandovi přítele, našel někoho, kdo ho vyslechne a komu věří.
"Obviňuj za to svou hloupou hru," řekl Darius s mírným zavrčením, vzpomínaje na předchozí grotesky, "Ne mě."
Koutky Brandových úst se náhle doširoka roztáhly. "To už mají být emoce? Chápu to tak, že chceš mou hlavu na podnose."
"Tvá hlava bude... Začni." Přinutil se vypadat uvolněně, sevřel židli a posadil se na ni. Opřel si lokty o sametovou opěrku. "Co způsobilo tvou transformaci tentokrát?"
"Nuda a jednotvárnost," odpověděl mu přítel suše. "Pokoušeli jsme se začít s prvním kolem turnaje, ale nedokázali jsme přestat s bojem. Jsme na pokraji absolutního šílenství. "
"Zasloužíte si, abyste zešíleli za chaos, který jste způsobili."
Brandov úsměv se vrátil. "Ts, ts, ts, Darie. Měl bys mi děkovat, ne mě nenávidět."
Zamračil se.
Se zvednutým obočím Brand řekl, "Neříkej mi, že budu vítězem sázky. Ne, když tu není nikdo na potvrzení mého vítězství."
Jeho zamračení se prohloubilo. "Kromě té hry, co můžu udělat, abych pomohl zmírnit tuhle nudu?"
"Přehodnotit možnost přinést nám ženy?"
"Ne," odpověděl rychle. V mysli mu zářila Graceina krásná tvář a jeho trup se napnul. V paláci nebudou žádné jiné ženy. Ne, když jen drobná Grace v něm vyvolala takovou reakci.
Nezdálo se, že by si Brand všiml jeho nesoustředěnosti. "Tak nám dovol dohrát naši hru. Nech nás pokusit se rozesmát tě."
"Nebo mě naštvat?"
"Ano, i to. Je to už dlouho, co někdo prolomil tvé bariéry. "
Zavrtěl hlavou. "Je mi líto, ale moje odpověď zůstává stejná."
"Každý rok pozoruji, jak se vzdaluješ. A stáváš se chladnějším. Ta hra je více prospěšná tobě, než nám. "
S ladností vlastní všem drakům se Darius postavil na nohy, až se židle posunula. Toto teď nepotřeboval, ne, když tak silně bojoval o kontrolu. Jediný úsměv a mohl by se rozpadnout. Jediná slza a padl by. Jediné vykřiknutí a jeho nejhlubší bolesti by vyšly na povrch. Oh, ano. Věděl, že pokud někdy ten den přijde a on ztratí absolutní kontrolu, bude zničen ve víru emocí.
"Jsem takový z nějakého důvodu, Brande. Pokud bych dal volný průchod svým emocím, nebyl bych schopen plnit si své povinnosti. Je to to, co si skutečně přejete?"
Brand si rukou prohrábl copánky. "Jsi můj přítel. I když chápu význam toho, co děláš, přeju ti, abys našel klid. A aby si ho dosáhl, něco se v tvém životě musí změnit."
"Ne," řekl pevně. Jeho život se neodvolatelně změnil, když Grace prošla portálem - a ne k lepšímu. Ne, více změn nepotřeboval. "Rád žiji monotónně."
Brand si uvědomil, že jeho argumenty nemají žádný učínek a změnil taktiku. "V tom případě jsou ti muži od tebe odlišní. Já jsem odlišný. Potřebujeme něco, co zaměstná naše mysli."
"Moje odpověď je stále ne."
"Potřebujeme vzrušení a výzvu," trval na svém Brand. "Chtěli jsme zjistit, co plánují upíři, ale jsme nuceni zůstat tady a trénovat."
"Ne."
"Ne, ne, ne. Jsem z toho slova unavený."
"Inu, musíš se s ním smířit, protože jinou možnost ti nedávám."
Brand přistoupil ke stolu, ležérně procházejíc prstem po povrchu. "Nenávidím, když mi vyhrožuješ a ty víš, že tě neuposlechnu, pokud vím, že je tu jiná možnost," dodal rychle. "Ale pokud nám nic nedovolíš, Darie, ve tvém domě zavládne chaos. Budeme pokračovat v provokacích. Budeme pokračovat v roztržkách při jídle. Budeme pokračovat-"
"Pochopil jsem." Darius viděl pravdu v přítelových slovech a povzdechl si. Pokud jim něco nepovolí, nebude mít klid. "Řekni mužům, že jim umožním dokončit sázku, pokud krví odpřísáhnou, že se budou držet dál od mých komnat." Jeho oči se zúžily a podívaly se na Branda. "Ale pamatuj na má slova. Pokud se jeden - jen jeden muž přiblíží k mým soukromým komnatám bez mého vysloveného souhlasu, stráví další měsíc přikovaný k baště. "
Brand naklonil hlavu a jeho zlatý pohled ho propaloval. Ticho kolem nich zhoustlo, když se na jeho tváři objevila zvědavost. Darius nikdy předtím nikoho nevyloučil ze svých komnat. Muži byli vždy vítáni, když za ním přišli se svými problémy. To, že tohle pozvání nyní zrušil, se mu muselo zdát divné.
Nedal mu žádné vysvětlení.
Brand se moudře neptal žádné otázky. "Souhlas," řekl a přátelsky plácl Daria po rameni. "Věřím, že na každém uvidíš pozoruhodné změny."
Ano, ale budou to změny k lepšímu? "Než se vrátíš na cvičiště," řekl Darius, "pošli posla k Javarovi. Rád bych se s ním setkal."
"Jakoby se stalo." Brand šťastným krokem vytančil z místnosti stejně rychle, jako do ní vešel.
Opět o samotě, Darius dovolil svému pohledu soustředit se na schody a vyšel nahoru ke svým pokojům. Zákeřná potřeba dotknout se Graceiny hedvábné pokožky mu prošla přes celé tělo, jakoby seděla přímo na jeho klíně.
Brand říkal, že muži šílí, ale byl to Darius, o koho se pokoušelo šílenství. Prošel si rukou po vlasech. Opustit Grace mu nijak nepomáhalo; obraz, jak leží na jeho posteli, mu zářil v mysli, jako kdyby stál před ní. Uvědomil si, že je takový klidný, jako vždy v blízkosti této ženy. Což znamenalo, že vůbec klidný není. Bude lepší vybavit si to s ní teď, než jeho touha po ní vzroste.
Hladíc dva medailony, které měl, kráčel po vytyčené trase, dokud nehybně nestál před dveřmi. Ona mu dá odpovědi, které potřebuje, pomyslel si odhodlaně, a on se bude chovat jako Ochránce. Ne jako muž, ne jako zvíře. Ale jako Ochránce.
Rozhodně pustil medailony a dveře se otevřely.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kathy Kathy | 16. listopadu 2012 v 0:15 | Reagovat

Moc dekuju za preklad.  :-)

2 Soňa Soňa | 16. listopadu 2012 v 7:24 | Reagovat

Děkuju,už jsem zvědavá co se bude dít až projde těmi dveřmi:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama